Moje dítě nedýchá! Srdcervoucí boj o záchranu miminka zachytil telefonát na tísňovou linku

Trvalo to jen několik málo minut, ale maminka a babička na to nikdy nezapomenou. Sváděly urputný boj o život teprve týden starého chlapečka, který přestal dýchat. Stáli při nich všichni svatí a také jeden anděl na tísňové lince – operátorka, která jim radila a dávala vůli nepřestat.
Zkušená operátorka začala ihned zjišťovat, jak na tom novorozeně je, a dala mamince instrukce, jak má postupovat při záchraně jejího miminka. Okamžitě na místo vyslala sanitku.
Přinášíme vám doslovný přepis hovoru, jak ho zveřejnila Záchranná služba Karlovarského kraje:
Operátorka: „Podívejte se, jestli má něco v pusince."
Maminka: „Pozvracel se.“
Operátorka: „Tak mu tu pusinku, vyčistěte, rychle“
Babička: „Nemá v pusince nic.“
Operátorka: „Nic. Dobře, položte ho na zem, dýchněte do něj 2x, ale jen obsahem toho, co máte v puse.“, „Dýchá? Dýchá? Halo, slyšíte mě?“
Maminka: „Nedýchá“
Operátorka: „Vezměte ho do ruky, otočte ho obličejem dolů a bouchněte ho mezi lopatky, aby to z něj vypadlo, rychle. Řekněte mi adresu. Hned vysílám posádku. Vyklepali jste to z něj? Vyklepejte to z něj. Když to nepůjde, budete mačkat hrudník.“
V tom je slyšet, jak chlapeček krátce zakňourá. Vypadá to, že je vyhráno. Operátorka se tedy snaží uklidnit maminku, ujišťuje ji, že posádky jsou již na cestě a začíná zjišťovat další informace. Protože ale v telefonu najednou neslyší pláč miminka, zeptá se, jestli dítě pláče, odpověď je ale „Ne“.
Operátorka: „Musíte dítě přimět k pláči, aby se nadechovalo, trošičku ho poplácejte, musí plakat. Vezměte ho do ruky obličejem do dlaně, otevřete prstem pusinku a poplácejte ho mezi lopatky, musíte z něj dostat to, čím se dusí. Sanitka jede, nebojte, teď musíme ale malinkýmu pomoct. Máte? Já ho chci slyšet. Dýchá?“.
Maminka: „Nevím.“
Operátorka: „Otočte si ho, koukněte na něj. Co dítě dělá? Kouká na Vás?“
Maminka: „Je takovej nepřítomnej“
Operátorka: „To nevadí, důležité teď je, jestli dýchá nebo ne. Položte ho tedy na zem, znova do něj 2x dýchněte, jen obsahem, co máte v puse. Nadechlo se?“
Maminka: „Ne“
Operátorka: „Takže budeme mačkat srdíčko. Vezmete si ho do dlaní a palci budete mačkat hrudníček, 1,2,3,4. Máte? Výborně. Mačkejte, dokud nepřijedeme.“
Maminka: „Nereaguje“
Operátorka: „Jde o to, jestli dýchá, jestli reaguje, nebo ne teď není důležité. Musí dýchat. Mačkáte mu ten hrudníček? Slyšíte mě, maminko? Dejte mi někoho k telefonu, nebo mě Vy poslouchejte a babička ať mačká.“
Po pěti minutách už bylo nutné, aby bezradnou maminku někdo vystřídal, a tak další minuty chlapečka oživovala babička. Operátorka znovu vysvětlila, co má babička dělat a maminka jí postupy tlumočila a popisovala zase operátorce, co babička dělá. Zdravotnice se současně snažila obě plačící ženy uklidnit.
Operátorka: „Nepropadejte panice, pokuste se uklidnit a snažte se tomu dítěti pomoct. Musíte mačkat, za chviličku je tam sanita, ale musíte mačkat a nepřestávat. Musíme mačkat, dítě musí dýchat. Jestli to přestane babička zvládat, musíte ji vystřídat. Sanitka je od vás 2 kilometry, nepřestávejte mačkat.“.
Ve chvíli, kdy už je psychicky na dně i babička, se z jejích úst ozývá: „Nadechl se. Co dál?“. Operátorka vysvětluje, že musí děťátko křičet. „To je ono“, uleví se operátorce, když slyší dětský křik. Ale chlapec opět přestává dýchat. Babička začíná opět resuscitovat. „Vydrž, ty jsi bojovník“, povzbuzuje vnoučka.
Posádka je na místě za 11 minut od výzvy, za 9 minut od výjezdu. Operátorka informuje maminku, že sanitka už je u baráku. Chlapeček je opravdu bojovník a začíná znovu křičet, všem se ulevilo. Operátorka nabádá, aby dítě zlobili, poplácali po zadečku, aby křičelo pořád, aby mu šel vzduch do plic.
Přišla ovšem další komplikace, když operátorka sděluje mamince, že záchranáři běží nahoru a slyší v telefonu od maminky „Ale tady nejsou!". Uvědomí si, že řekla jiné číslo popisné, které se neshoduje s původní informací.
Operátorka ihned zasílá posádce správnou adresu a pořád komunikuje s maminkou a babičkou. Záchranáři se rychle vrací k vozu a jedou na správnou adresu. Začíná další vlna paniky a bohužel přichází zase oživování. Od té chvíle je v telefonu slyšet plačící babičku, a jak sama uvádí, je to peklo.
Po chvíli se podaří děťátko zachránit a rozpláče se do plna. „V tu dobu dorazili i záchranáři, kteří dítě přebírají do své péče. To zejména zásluhou babičky, která prováděla záchranu vnoučka 12 minut. Tyto minuty pro ni musely být nekonečné, byla unavená a jistě i psychicky na dně, ale počínala si opravdu skvěle. Dvacetiminutový telefonát s naší operátorkou vedl k záchraně novorozeněte. Po necelých 17 minutách se podařilo děťátko zachránit k plnému vědomí,“ povtrdila šťastný konec mluvčí záchranky Petra Bakurová.