Jako pětiletý se ztratil na nádraží: Matku našel po pětadvaceti letech díky Googlu
Taky jste se někdy báli, že se ztratíte mezi paneláky nebo v obchodě? Nebo nedej bože na nepřehledném nádraží? Přesně to se stalo dnes třiatřicetiletému Sarúovi. V pěti letech se ztratil právě na nádraží, po 25 letech svou matku ale našel.
Dojemný pří běh vypráví Sarú, kterého nakonec adoptoval pár z Tasmánie. V pěti letech cestoval se starším bratrem vlakem. Na nádraží v Chandwě ale usnul na lavičce na nástupišti. Po probuzení už byl sám, nastoupil do vlaku, který na nádraží zrovna stál. „Říkal jsem si, že by v něm mohl můj bratr být,“ vyprávěl Sarú.
Bratra nenašel a vlak ho po 14 hodinách zavezl až do Kalkaty. V obrovském městě mu brzy nezbývalo než žebrat. Nakonec se ale dostal do sirotčince a později ho adoptoval pár z Tasmánie. Svůj osud přijal, věděl, že rodinu jen tak nenajde. „Byl jsem rád, že jedu do Austrálie.“
Jak ale dospíval, jeho touha po nalezení rodiny byla silnější. Začal hledat, ale bylo to složité – jako pětiletý byl negramotný, netušil, jak se jmenovala město, kde žil. Vzpomínky mu ale zůstaly – použil tedy Google a jejich satelitní snímky. Nejdřív projížděl obrázky nazdařbůh, později ale přišel na lepší strategii.
„Z času, který jsem strávil ve vlaku a průměrné rychlosti jsem vypočítal, že jsem nastoupil zhruba 1 200 km od Kalkaty,“ prozradil Sarú. A nakonec rodné město našel. Satelitní snímek mu byl hned povědomý. Do Khandwy ihned ajel. Dům jeho rodiny byl ale prázdný. Pamatoval si ale rodinné jméno.
Jeden z místních mu řekl, že se jeho rodina přestěhovala. Svou matku nakonec přeci jen uviděl. „Nemohla uvěřit faktu, že se její syn po pětadvaceti letech jen tak objevil,“ vysvětloval. V dlouhém povídání, které spolu pak vedli, vyšlo najevo, že jeho starší bratr byl jen měsíc po Sarúově zmizení nalezen mrtvý na kolejích. Sarúova matka byla ovšem šťastná, že jeden ze synů je přeci jen na živu.
Tady se člověk i pobaví .
