Redaktoři se seznamovali: Rychlorande na vlastní kůži!

Z pohledu muže:

„Mám ráda upravené muže,“ vítá mě dívka s výraznými lícními kostmi. Přejedu si dlaní neoholenou tvář a trochu nejistě se usměji. „Co se týká vzhledu, jsem však benevolentní,“ uklidňuje mě.   

Po pěti minutách příjemné konverzace se ozývá cinknutí zvonku, které mi dává signál, že se mám přesunout k dalšímu stolku, u něhož sedí blondýnka s plnými rty, Ribanna.

„Ahoj já jsem Robin Hood,“ představuji se a hned se pokusím o vtip: „Máš raději indiány, nebo zbojníky?“ Má to úspěch, zasměje se. „S indiánem z Bolívie jsem dva roky žila,“ překvapuje mě a dodává s šibalským pohledem: „Teď dám přednost klidně zbojníkovi.“

Dominance

Takhle to chodí na rychlém rande, kde se místo civilních jmen používají přezdívky. Od Ribanny se dále dozvídám, že její expřítel byl možná až moc dominantní, což jí vadilo. „Raději schovám ty pouta, co tu mám, aby sis nemyslela, že mám dominantní sklony i já,“ žertuji a ona se znovu směje.  Cink, ozve se opět po pěti minutách našeho společného času. Zvonek už mě začíná štvát.  

Paní Smithová

Kaštanové oči, alabastrově hladká pleť, růžové smyslné rty. To je dívka s přezdívkou Paní Smithová. Slečna, se kterou chci psát další stránku svého života. Povídáme si, smějeme se, a i když vidím, že si drží odstup, zaškrtávám v dotazníku ANO. Jako u jediné. Věřím, že udělá to samé.

Chyba

„Dnes pro vás nebyla příznivá konstalace hvězd, nenastala žádná shoda,“ přichází mi večer zdrcující SMS od Easy Dating. Přecházím k oknu, na jehož skleněnou tabuli bubnuje déšť, a přemýšlím, kde jsem udělal chybu. Kdybych zakrouškoval ANO u více slečen, tak bych měl mnohem větší šanci, že půjdu na druhé rande. Příště holt budu muset být méně vybíravý.  

Z pohledu ženy:

V baru v centru Prahy už rozpačitě posedává několik pánů a slečen, každý u jiného stolku a nervózně usrkávají drink. I když sem přišli za seznámením, přijde mi, jako by chtěli být neviditelní. Když dorazí všichni (celkem 10 žen a 8 mužů – dva z přihlášených se na poslední chvíli omluvili), milé organizátorky nás prosí, ať se přesuneme do salonku. Atmosféra tam je příjemná, intimní. Každý si vybíráme kartičku s přezdívkou, já se stávám na hodinu Kleopatrou.

Rychlost

Je to na mě celé dost hektické a z těch věčně se opakujících otázek (Co děláš? Co tě baví? Proč jsi sem přišla?) jsem otrávená. Přesto se usmívám a zaškrtávám v seznamu ANO nebo NE (ano= chci se s ním seznámit, ne = nemám zájem). Kluci jsou milí, kromě dvou mají na sobě všichni košili a ani mě nepřekvapuje, že na rychlorande chodí hlavně »ajťáci«. Můj typ není ani jeden. No, vlastně Tristan je docela sympaťák, hezky oblečený, dobře se mi s ním povídalo. Cestou domů přemýšlím o tom, že ten Tristan vážně nebyl tak špatný…

Úspěch

Ještě ten večer mi na e-mail přichází vyhodnocení: „Shodu jste měla se všemi čtyřmi pány, které jste si zaškrtla ve svém seznamu. Předáváme telefonní čísla a přejeme hodně štěstí.“ Páni, tomu říkám rychlost!