Příběhy nezaměstnaných: Číšník Martin (31): Jím jen chleba a rohlíky!
Nezaměstnaný Martin Stolarik (31) je vyučený číšník. Chvíli podnikal na živnostenský list, teď nemá žádný příjem ani bydlení. Zato má dluh. Ví, že pokud nesežene práci a nezačne splácet, skončí na ulici.
„Dělal jsem v truhlárně a pak stavebního dělníka. Když jsem měl práci, vydělal jsem si i přes 10 tisíc čistého. Jsem už ale rok nezaměstnaný,“ posteskl si Martin. S rodiči se nepohodl a ztratil střechu nad hlavou. „Teď bydlím u kamaráda. Neplatím mu nic. Nemám z čeho. Sbírám papír, vozím věci do sběrny. Abych měl na jídlo a pití. Cigarety jsem si už dávno přestal kupovat,“ poznamenal Stolarik.
K jídlu má jen to nejnutnější. Rohlíky, chleba, pití. Uvědomuje si, že když nezačne co nejdříve pracovat a splácet dluh v řádech desetitisíců, čeká ho život na ulici. „Sháním jakoukoliv práci s bydlením, abych se mohl postavit na vlastní nohy. Počítám s tím, že ze začátku budu vydělávat jen na dluhy a úroky. Jinak se už nikdy ze srabu nevyhrabu. Já ale na žádnou pořádnou práci nemůžu narazit,“ řekl Stolarik.
A nejvíc je stejně sháňka po dobrých číšnících, ježe jde o to jestli je Martin jenom vyučený a s praxí co je spíš z ostudy kabát nebo jestli je dobrý. Mě dost připomíná jednoho, co si pořád stěžoval jak jsou na něj všichni zlí, jak ho odevšad bezdůvodně vyhazují a pak jsem se dozvěděl že všude kde byl zaměstnanej krad jak straka a všechno naházel do automatů.
Páni redaktoři, přestaňte nás živit těmi nesmysly, už nemohu číst, jak hledají práci prodavačky, číšníci, servírky a kadeřnice, těchto míst je plno a mimo těch kadeřnic se to dá sehnat mnohde i s ubytováním. Přece nemůžete takovéto lidi dávat za příklad, abychom je litovali, většinou jsou to lenoši nebo tací, kteří by chtěli vydělávat nad průměr ostatních. Pište o skutečných problémech a ne toto.