V Izraeli zemřel expremiér Ariel Šaron: Osm let byl v kómatu po těžké mrtvici

Šaron byl 11. předsedou vlády a v únoru by mu bylo 86 let. Zemřel dnes v telavivské nemocnici Tel Hašomer.

Tělo bude do pohřbu vystaveno v budově parlamentu. Šaron by měl být pohřben na svém venkovském sídle v Negevské poušti vedle své ženy Lily, která zemřela roku 2000. Do posledních chvil u jeho lůžka byli synové Gilad a Omri. "Odešel. Odešel v okamžik, který si vybral," řekl dnes Gilad.

U Šaronova lůžka se také střídali spolužáci a bývalí spolupracovníci. Stav bývalého premiéra se 1. ledna prudce zhoršil a lékaři oznámili, že mu selhávají všechny orgány včetně ledvin. Dávali mu pouze několik dní života a hovořili o jistém konci. V pondělí se doktorům podařilo vrátit k normálu srdeční tep a tlak krve, avšak nikoli ledvin a plic. Někteří z lékařů řekli, že málokdo by v takovém stavu dokázal žít tak dlouho.

U nemocnice se několik dní shromažďovali novináři a policie je držela v dostatečné vzdálenosti, aby nemohli fotografovat a filmovat Šaronovi příbuzné. Za novináři přišel jeden den Roni Sehajek, který byl v Šaronově domácnosti vychován a bez dalšího rozvádění řekl pouze: "Situace není dobrá."

Šaron utrpěl začátkem roku 2006 velmi těžkou mrtvici, po níž už nenabyl vědomí. Byl udržován v kómatu a lékaři o něm hovořili jako bojovníkovi, který zápasí o svůj život.

Nepřekročitelný "buldozer"

Téměř 60 let z vysokých vojenských či politických funkcí ovlivňoval dění na Blízkém východě. Pro Araby a izraelskou levici byl dlouhá léta "řezníkem" či "jestřábem", příznivci byl vnímán jako úspěšný generál, "král Izraele" a v poslední době zejména jako "buldozer". A vskutku - většinu toho, co si zamanul, svým sveřepým a pragmatickým stylem prosadil. A neváhal přitom měnit názory, jež zastával dlouhá léta.

"Arik" Šaron patřil ještě ke generaci zakladatelů židovského státu z roku 1948. Šaron prožil ve vojenském sukně téměř 30 let, za tu dobu se účastnil všech válek na Blízkém východě. A dalších více než 30 let prožil v politice, kde způsobil nemalé kontroverze.

Celá desetiletí odmítal mírové dohody s arabskými státy - nesouhlasil se smlouvami s Palestinci (1993), ani Jordánskem (1994) - a prezidenta palestinské samosprávy Arafata nazýval "vrahem a patologickým lhářem". Později změnil názor: výměnou za ukončení terorismu souhlasil se vznikem palestinského státu a v souvislosti s obsazenými územími použil slovo okupace. S Arafatem ale jednat odmítal, ačkoli oznámil, že Izrael jej nemá v plánu zabít..

Překvapivý návrat zažil Šaron, kterému vaz nezlomilo ani několik skandálů, v roce 2001, kdy se - několik měsíců po vypuknutí druhého palestinské povstání- stal 11. izraelským premiérem. V dalších letech tvrdě postupoval proti palestinskému terorismu a prosadil výstavbu sporného plotu mezi západním břehem Jordánu a Izraelem.

Více o Arieli Šaronovi čtěte zde >>>