Exkluzivní rozhovor z basy: Jaké je největší přání Davida Ratha?

Co chcete, aby se ve vazbě změnilo?

„Aby byla možnost pracovat, udržet si pracovní návyky. Pro řadu déle vazebně stíhaných je to velice důležité. A jde i o šanci udržet si rodinné vazby. Například tam, kde to jde umožnit setkání rodiny bez dalších osob, nebo možnost lepších telefonních kontaktů s rodinou.

Jak čelíte samotě a vlekoucímu se času?

„Hodně čtu. Především lékařskou literaturu, beletrii, literaturu faktu. Teď jsem například dočetl Smrt v sametu od pana Hájka.“

Jak bojujete s depresemi?

„Rok je dlouhá doba, naučil jsem se odosobnit, být duchem někde jinde. Jsou okamžiky, kdy jsem se snažil nemyslet vůbec. Bylo to těžké pro mě workholika, který byl zvyklý pracovat 12 hodin denně. Po roce na sobě pozoruju, že bych měl možná problém opačný – začít teď najednou fungovat na plné obrátky.“

Po čem nejvíc toužíte?

„Dostat se ven, být s rodinou, projít se v lese. Rok jsem neviděl stromy ani trávu.“

Redaktorka Blesku: Není to zlomený muž

Sedím proti Davidu Rathovi a cítím, jak se snaží být silou vůle klidný a vyrovnaný.  „Nejhorší je ta nečinnost,“ potvrzuje za chvilku mé pocity sám Rath. Má velice úsporná gesta a často se mi dívá přímo do očí. V pohublém obličeji hodně vynikají. Nevěří na zázrak, lacině se neobhajuje. Na rozdíl od toho, co si asi může myslet veřejnost, však zlomený není. Asi proto, že je lékař. A kdyby se lékař nechal poddat kdejakou okolností, nemohl by zachraňovat životy.