Uličník se vrátil do děčínské zoo
Po několika letech se do zoologické zahrady v Děčíně vrátil samec babirusy celebeské jménem Uli, kterému jeho ošetřovatelé láskyplně říkají Uličník.
Přicestoval ve středu 6. srpna až z daleké zoo St. Martin la Plaine ve Francii a nyní už vesele pobíhá po expozici. "Uli, je odchovancem naší zoo. Narodil se našemu páru Utě a Kašparovi v roce 1997," vzpomíná zoolog Roman Řehák.
"Na uvítanou jsme Uličníkovi přichystali mísu plnou ovoce, zeleniny a těstovin. S adaptací, myslím, problémy nebudou, hned mu chutnalo a se samicí Utou si také hned padli do oka," uvedl ošetřovatel Zdeněk Šimek.
Babirusa (Babyrousa babyrussa) patří zcela jistě k nejbizarnějším zvířatům světa. Toto prase je pojmenováno podle domorodého názvu a znamená volně přeloženo "rohaté prase" (babi = prase; rusa = roh). Název babirusa se rozšířil i do ostatních světových jazyků.
Samcům babirus dodávají prazvláštního vzhledu velmi dlouhé špičáky. Ty horní prorůstají kůží na rypáku, směřují kolmo vzhůru a obloukovitě se stáčejí k očím. Vytvářejí tedy zdání jakýchsi rohů, což zcela jistě vedlo k jeho domorodému jménu. Dolní špičáky bývají u starých jedinců ještě delší a jsou rovněž zatočené směrem k čelu. Samci si své kly brousí o kmeny stromů, ale pravděpodobně je používají k vzájemným soubojům a potyčkám jen ojediněle. Horní kly jsou totiž kupodivu křehké a překvapivě snadno se lámou. O jejich pravé funkci se vedou doposud učené diskuse, zdá se však, že slouží jen jako prostředek k imponování samici nebo k zastrašování nepřítele. Samice mají špičáky zakrnělé, u některých mohou dokonce zcela chybět.
