Jeden den v životě šneka

Naši reportéři strávili s dvojicí šneků celých dvanáct hodin. Rozloučili se s nimi až ve chvíli, kdy se oba hlemýždi uložili ke spánku.

Sledovali, co jim nejvíc chutná, co všechno dokážou za zmíněnou dobu 'zmáknout', měřili rychlost i délku jejich pohybu, ale odhalili i některé z fíglů a triků, které jim pomáhají přežít.

Pokusné šnečí sledování se odehrálo na zahrádce nedaleko Brandýsa nad Labem, přímo u břehu řeky. Šnekům byla ponechána naprostá volnost. Poučeni literaturou reportéři bedlivě dbali jen na to, aby se v blízkosti těchto pokusných zvířátek nevyskytl ani drozd, ani žába. Ti jsou totiž jejich největšími přirozenými nepřáteli. Drozdi je prý dokážou otloukáním o kámen z ulity vymlátit a žáby je polykají vcelku i s ní. Minulou středu oba šneci zůstali živí a zdraví.

* Start - 7:30 - 0 metrů

Tmavější Uhlík a světlý Bělík na sebe narazili čirou náhodou při okusování přezrálých plodů. Žádný z nich nedojedli, nakousli, oslintali a plazili se dál. Je ale zajímavé, že od té doby, tedy zhruba od osmi ráno, to dál táhli společně. Vzdálili se od sebe celkem čtyřikrát, vždy ale jen na maximálně dvacet centimetrů. K erotickým hrátkám nedošlo. Možná proto, že šnek si vystačí sám, je hermafrodit.

* 9:45 - 3,5 metru

Bělík se Uhlíkovi držel věrně po boku a s velkou pravděpodobností by se spolu s ním zakousl do salátu. Ale něco před desátou hodinou dopoledne se na něj z trávy vyřítil brouk střevlík, s kusadly výhrůžně vystrčenými. Ve srovnání s Bělíkem se pohyboval jako tryskáč a možná chtěl zaútočit. Bělík ale ostře zahnul vlevo a jeho pokožka se jakoby orosila, nejspíš nějakým sekretem. Broukovi to viditelně nevonělo, otočil se a utekl.

* 10:30 - 4,5 metru

Trávník byl čerstvě svlažený přeháňkou, ale i tak Uhlíkovi trvalo dlouhé tři hodiny, než se dostal k lákavému salátovému lupenu, vzdálenému asi pět metrů od jahod. Radulou v ústech (což je rohová páska, kterou šnek strouhá potravu na malé kousky) se postupně prokusoval od kraje ke středové ose listu. Snědl zhruba tři čtvereční centimetry zeleně a pak se vydal zpět na trávu.

* 15:10 - 6,10 metru

K přesnému měření šnečí trasy posloužila špulka s bílou nití, kterou reportéři táhli v jejich stopách. Pro názornost - délka niti na snímku je třicet centimetrů. Bělík je zdolal za necelých patnáct minut těsně po třetí odpoledne. Vzhledem k tomu, že průměrná šnečí pomalost je pět metrů za hodinu, moc nespěchal.

* 19:20 - 8,2 metru

Oba šneci svoje pohyby jako by synchronizovali, ke kameninové nádobě s odkvétajícími pivoňkami dorazili po sedmé večer. I když si odpoledne každý z nich ve stínu na tři hodiny schrupnul, a přečkali tak největší teplo, do svých ulit zalezli dlouho před setměním. A kousek od sebe. Kdoví, co se dělo v noci, u toho už Nedělní Blesk nebyl.

O našich šnecích...

ŠNEK BĚLÍK

Pětkrát točená menší ulita o velikosti 3,5 cm svědčí o stáří tří až čtyř let. Vážil dvanáct a půl gramu, jeho noha byla dlouhá 8 centimetrů. Plazil se průměrnou rychlostí tři metry za hodinu, v pohybu byl (ze dvanácti sledovaných) čtyři a půl hodiny. Dával přednost přímému směru, nekličkoval. Odpočíval vždy po třech hodinách pohybu nejméně třicet minut. Nejvíc mu chutnala mokrá tráva, především křehké a sotva narostlé lístky jetele, kterých prý šnek dokáže sníst tolik, kolik sám váží.

ŠNEK UHLÍK

Možná starší bratr Bělíka, protože jeho rovněž pětkrát zatočená ulita byla o necelý centimetr větší, měřila 4 centimetry, což by odpovídalo věku čtyř let. Vážil téměř patnáct gramů a jeho noha byla dlouhá dvanáct centimetrů. Pohyboval se celých pět hodin a přestávky dělal vždy po ulezení sedmi a půl metru. Jeho rychlost byla rovněž vyšší - asi čtyři metry v hodině. Poměrně často měnil směr pohybu. Evidentně dával přednost salátu, trávu ukusoval jen občas.