Gen zabíjení existuje!

Erfurtský masakr na gymnáziu, který otřásl veřejností na celém světem, v nás neustále vzbuzuje neodbytnou otázku: Je možné, že člověk přichází na svět už jako vrozený zločinec? Skrývá se v jeho dědičné výbavě dokonce tzv. vražedný gen? Vyhozený student Robert Steinhäuser (19), který usmrtil 16 lidí, byl ve dvanácti letech milý chlapec s blonďatými vlásky. Se svým dědečkem sedával v parku na lavičce u rybníka a luštil křížovky. Sousedy slušně zdravil. Nikdy nevykazoval nejčastější symptomy pro poruchy dětské psychiky, jako jsou pomočování a týrání zvířat. Oba rodiče byli slušní občané - otec vedoucí u firmy Siemens, matka zdravotní sestra. Měl tedy i jejich syn nejlepší rodinné předpoklady stát se také rozumným člověkem? "Rozhodně ne," říká genetik David Rowe. "Vliv rodiny na dítě je podstatně menší, než si většina lidí myslí." Kde se tedy vzalo ono zlo v Robertovi? Rozhodně měl již delší dobu sklony k zabíjení a střílení. Jednou se dokonce nechal ve třídě nafilmovat s atrapou revolveru. Většina pedagogů a genových inženýrů je přesvědčena, že polovina našeho chování je ovlivněna vnějšími okolnostmi (rodinou, přáteli). Zbylých padesát procent věří, že za naše vnější projevy mohou geny. A co gen zabíjení? Zdá se, že něco takového existuje. Dr. Han Brunner z Nijmegenské univerzity v Nizozemsku objevil, že u násilnických typů mužů chybí gen v jejich chromozómu x. Tento gen reguluje v normálních případech vylučování mozkové látky serotoninu, a tím se neustále stará o vyrovnávání nálad. Psychoterapeut Frank Bartuschka se domnívá, že u Steinhäusera šlo o těžké narušení osobnosti. Choval se jako narcis (narcismus je chorobná sebeláska). "Takoví lidé jsou nanejvýš nestabilní a zranitelní, na druhé straně se u nich vyvíjí nenávist k sobě samým," tvrdí. A přesně takový byl i Steinhäuser, který poslední kulku namířil proti sobě.