24 hodin s krokodýly

Jeho zkušeností – a také jeho domácích mazlíčků, samce Smauga a samičky Esther – využívají i filmaři. Britton totiž dokáže obávané predátory naučit i různé kousky.

"Spousta lidí si neuvědomuje, že se krokodýlové dají vytrénovat. Jenže ona jsou to pěkně chytrá zvířata," konstatuje Britton.

Pravda o slzách

Adam Britton se podílel hned na několika výzkumech spojených s krokodýly. Poodhalil například pozadí známého rčení "roní krokodýlí slzy", které označuje neupřímný pláč.

Údajně proto, že krokodýli pláčou, protože litují svou kořist. Tým vědců, mezi nimiž byl i Britton, skutečně prokázal, že některým plazům kanou slzy, když cupují potravu. Z koutku očí se jim uvolňuje tekutina, takže to vypadá, jako když tečou slzy malému dítěti. Predátoři ovšem nepláčí z citových důvodů, nýbrž z biologických.

"Krokodýli vyrábějí slzy neustále," říká k tomu Adam Britton. "Musí si vlhčit oční bulvy, což je pro ně zvláště důležité vzhledem k tomu, že mají tři víčka."

Šance na nové léky

Na krokodýlech ale Brittona a jeho kolegy zajímá i další věc – jejich krev. Krokodýlí imunitní systém je totiž mnohem účinnější než lidský. Na rozdíl od našeho obranného systému dokáže zahubit bakterie hned, jakmile se objeví první náznak infekce.

"Krokodýl má imunitní systém, který se přimkne k bakterii a roztrhne ji tak, že exploduje. Je to, jako byste bakterii přiložili k hlavě zbraň a zmáčkli spoušť," líčí Britton. Takže i když krokodýli žijí v prostředí plném mikrobů a výjimkou mezi nimi nejsou ani hodně ostré šarvátky, ze zranění (včetně utržených končetin) se většinou velmi rychle uzdraví.

Infekce zkrátka nemá šanci. Právě proto vědci intenzivně zkoumají jejich krev. Doufají, že se jim z ní podaří izolovat účinná antibiotika, která by se dala využít k léčbě lidí. Naději vzbuzuje i fakt, že imunitní systém krokodýlů je daleko úspěšnější v likvidaci viru HIV.