Duševní poruchy: Prokletí slavných!

Trpěli jako zvíře. V hrůze se svíjeli v posteli, vyděsilo je každé zadrnčení zvonku. Těšili se na smrt. Přesto bavili svět. Rozesmávali nás z divadelních prken i stříbrného plátna. Mazlili nás svými knížkami. Jen málokdo přitom věděl, jak hrozně jim je na duši. Maniodepresivní psychóza, stálo v jejich lékařské zprávě... "Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla mlha z Alp. Potkal jsem tam jednoho pána a pro mě to byl čert se vším všudy, měl kopyta, chlupy a rohy a staleté vykotlané zuby. Šel jsem pak zapálit do hor nad Innsbruck selské stavení," nikdo jiný nedokázal obávanou duševní nemoc popsat tak věrohodně jako spisovatel Ota Pavel. První muž psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích MUDr. Zdeněk Bašný ví o chorobě Oty Pavla mnoho. Aby také ne, vždyť spisovatel se v Bohnicích opakovaně léčil. Několikrát tu byl hospitalizovaný a nakonec tu i zemřel. "Podle ošetřujících lékařů trpěl bipolární afektivní poruchou. Já si však myslím, že měl maniodepresivní psychózu s příznaky schizofrenie," říká Zdeněk Bašný. Deprese trápily mnoho slavných lidí - nositele Nobelovy ceny i uznávané básníky. Maniodepresivní psychóza je hrozná nemoc. Je s podivem, kolik slavných postihla - nositele Nobelovy ceny Ernesta Hemingwaye, skladatele Gustava Mahlera, spisovatele Victora Huga. Malíř Vincent van Gogh si během těžkého záchvatu deprese uřízl ucho. Další spáchali sebevraždu. "Přes toto duševní prokletí dokázali společnost velmi obohatit," říká Robert Kozler, zakladatel festivalu Mezi ploty, jehož cílem je tyto psychické choroby i celou psychiatrii odtabuizovat. Maniodepresivní psychóza se vyznačuje střídáním nálad. Když je pacient v depresi, má pocit smutku, viny, zbytečnosti a beznaděje. Když deprese pominou, nastane čas mánií. "Najednou je člověk plný elánu. Nezná neřešitelný problém," říká Bašný Oba stavy jsou přitom extrémně nebezpečné. V manickém období může nemocný opustit zaměstnání nebo uzavřít nesmyslné obchodní kontrakty. Během depresí si zase může sáhnout na život. "Neexistuje větší utrpení než deprese. Každá vteřina života je tak těžká, že jí lidé chtějí uniknout," dodává Zdeněk Bašný. Tyto pocity přiznával i Ota Pavel. "Chtěl jsem se stokrát zabít, když už jsem nemohl dál, ale nikdy jsem to neudělal. Snad jsem v podvědomí toužil ještě jedinkrát políbit na rty řeku a chytat stříbrné ryby. To rybařina mě naučila trpělivosti a vzpomínky mi pomáhaly žít," napsal závěrem své slavné knihy Jak jsem potkal ryby. Hrozné chvíle přichystala maniodepresivní psychóza také herci Miloši Kopeckému. Depresemi (trvaly třeba i osm měsíců v kuse) a krátkodobými mániemi trpěl celý život. Pro chorobu měl všechny předpoklady - genetické (otec trpěl stejnými potížemi) i psychologické: matka zahynula v koncentračním táboře a první dcera Miloše Kopeckého spáchala sebevraždu. Herec upadal do těžkých stavů velmi často. Stačil negativní dopis od diváka, chřipka nebo drobná nepříjemnost. "Pak nebyl schopen základních úkonů. Uléhal na několik dní do postele, zatahoval žaluzie. S nikým kromě psychiatra se nechtěl bavit," popsal pocity svého pacienta MUDr. Cyril Höschl. Sám Miloš Kopecký si v těchto chvílích psal do deníku: "Prožil jsem v posledním období opět fázi nejtěžší deprese, muka nelidská, jen jsem ležel a zíral do stropu, v srdci nekonečnou úzkost a žal, ústa vyprahlá. A co nejhoršího snad - únava, únava, neschopnost vstát a dojít na záchod. Jediná útěcha - existuje smrt! Jen jsem se děsil, aby při mé smůle snad přece jen neexistoval nějaký posmrtný život!" Po depresích přicházela kratší období mánie. Kopecký tyto časy považoval za jakousi odměnu - že přečkal hrozivé deprese. Byl vtipný, okouzloval ženy a rozesmával publikum. Možná jen díky těmto pomíjivým okamžikům štěstí nesáhl po zbrani, aby si vzal život. Sebevražda pacienta je prohrou psychiatrů. Přesto občas přichází... Vlastimil Brodský sílu vzdorovat nemoci neměl. "Trpěl těžkými depresemi, a proto potřeboval psychiatra. Já jsem s ním mluvil jen jednou. Telefonoval mi v noci a hledal pomoc. Byl vždy slušný, každému chtěl pomoci, ale sám o sobě si myslel, že nikdy neudělal nic dobrého," vzpomíná Zdeněk Bašný. Lidé v těchto stavech mají často sebevražedné sklony. Brodského proto v poslední době stále hlídal někdo z rodiny. Přesto se v sobotu 20. dubna zastřelil na své chalupě ve Slunečné na Českolipsku. "Smrt je vždy prohrou v našem oboru," povzdechl si Zdeněk Bašný. Život si bohužel vzal také režisér Divadla Na Zábradlí Petr Lébl, který trpěl vážnou formou maniodepresivní psychózy. V prosinci 1999 se oběsil přímo v prostorách divadla. Bylo mu pouhých 42 let... Festival Mezi ploty Maniodepresivní psychóza není jen nemocí slavných, ale může postihnout prakticky kohokoliv. Mnohem častější jsou ale deprese, které zaznamenávají obrovský nárůst."Lidé mají trauma z návštěvy psychiatra. A když někdo trpí duševní poruchou, rodina i okolí k němu těžce hledají vztah. Přitom se nemoci duše nevyhýbají ani lidem, kteří dokázali společnost velmi obohatit," říká zakladatel festivalu Mezi ploty, který se v květnu koná ve třech městech republiky. Hlavní myšlenkou festivalu je proto zcivilnit psychiatrii veřejnosti. 11. ročník akce je přitom rovněž velkou zábavou. Na 12 scénách se představí přes 250 účinkujících, například Marie Rottrová, Dan Bárta, Marta Kubišová, Petr Čtvrtníček a další. Festival probíhá ve třech léčebnách - v Dobřanech u Plzně, v Brně-Černovicích a v Praze-Bohnicích. Termín konání, místo a vstupné 11. května * Dobřany u Plzně * 120 korun 18. května * Brno - Černovice * 140 korun 25. května * Praha - Bohnice * 200 korun 26. května * Praha - Bohnice * 200 korun