Koně uřídí v 'devadesáti'
Jel přes půldruhého tisíce dostihů, třetinu z nich vyhrál. Legendární český žokej Karel Havelka sedí na koňském hřbetě už od první republiky. Oslaví na něm i devadesátiny.
I v tomhle věku se pořád dokáže prohánět na "rodném" závodišti ve Velké Chuchli a brát schody na místní tribuně po třech. Jeho cesta ke koním přitom začala u inzerátu.
Když si Karel Havelka poprvé sedl na koně, bylo mu necelých šestnáct let a vážil jen něco kolem třiceti kilogramů. "Jednou jsem si četl inzerát, že známý trenér Jaroslav Rosák hledá lehkého chlapce do učení k dostihovým koním. Když jsem tam přijel, zvážili mě, prohlédli. Pak jsem dostal stovku a trenér mi řekl, ať kdykoliv přijedu, že mě bere," vzpomíná Karel Havelka. Už o tři roky později vyhrál první dostih své legendární kariéry.
Mladý žokej Havelka se během několika let stal váženou sportovní celebritou. A díky tomu se také přátelil s ostatními hvězdami. Za první republiky patřily koňské dostihy k populárním společenským událostem a každý, kdo něco znamenal, se na dostizích pravidelně objevoval.
Karel Havelka jezdil koně například tehdejší filmové hvězdy Věry Ferbasové. S další slavnou herečkou, Adinou Mandlovou, se přátelil. Nouzi neměl ani o fanynky.
"Sláva mi spíš vadila, byl jsem velmi ostýchavý. Ženy mi posílaly květiny a dárečky a dávaly mi svoje telefony, abych jim zavolal. Nikdy jsem to ale neudělal," vzpomíná Havelka.
Z oblíbených společenských hříchů to ale nebyly jen ctitelky, kterým se žádaný žokej vyhýbal. Držel přísnou životosprávu, v životě se nenapil alkoholu a nepotáhl z cigarety.
Šedesátá léta ho srazila ze sedla
S komunistickým režimem si Karel Havelka příliš nenotoval. Po druhé světové válce dostal exkluzivní nabídku z Francie.
"Dali mi za úkol osedlat koně, kterého nikdo nezvládl. Nevěděl jsem, že přede mnou každého shodil. Ale neměl jsem s ním žádný problém," říká Havelka. A už ve Francii zůstal.
Po převratu v roce 1948 byl ale vlákán zpět do vlasti a hned na hranicích přišel o pas. Slibná kariéra ve Francii tak skončila dřív, než se mohla pořádně rozvinout. V 60. letech dokonce musel Karel Havelka na koňské sedlo úplně zapomenout. Po vytrvalé a cílené šikaně režimu jako žokej skončil a začal opravovat telefony, později pracoval jako řidič v podniku Agrostav. Jen občas si zajel nějaký dostih, když ho některý z majitelů koní požádal.
Oslava na závodišti
V úterý bude Karlu Havelkovi devadesát let. A oslavovat bude jak jinak než na koňském hřbetě. V neděli sedne do sedla na svém domácím závodišti v Praze-Velké Chuchli a předvede, jak vypadá opravdový vítězný finiš.
Ve svém věku si legendární žokej stále užívá pohybu a rád se pyšní svou zázračnou kondicí. Vyběhnout a seběhnout chuchelskou tribunu je pro něj hračka, udržet jen na rukou tělo ve vodorovné poloze mu taky nedělá problém. Za tím vším ale stojí dlouhá léta dřiny, odříkání a trpělivé práce se zvířaty.
A jak zní Havelkův recept na úspěch v "koňské" branži? "Nedovedu si představit, že by mě kůň neposlechl. Neovládá se silou. Nerozumí tomu, když udělá něco špatně. Musí pochopit, že jsem jeho kamarád."
