Vaří je zaživa

"Psí maso dává člověku sílu a energii," tvrdí 86letý Park In-bok, podnikatel na penzi, a do poslední kapičky vyjídá z misky pikantní karmínově zbarvenou polévku, uvařenou z dušeného psího masa, červené papriky a sezamových listů. V Koreji jsou dva druhy psů - ti, kteří jsou hýčkáni a rozmazlováni, s nimiž je často zacházeno s větší shovívavostí a porozuměním než s dětmi, a ti, kteří jsou chováni proto, aby nakonec skončili na talíři jako kulinářská lahůdka. Letitý zvyk pojídat psy se stal terčem ostré kritiky zahraničních ochránců zvířat, kteří zahájili mediálně ostře sledovanou kampaň. Kritika této tradice sílí také zároveň s tím, jak roste obliba psů jako domácích mazlíčků. Skupina 167 prominentních Korejců, včetně intelektuálů, vědců a odborářů, vydala v prosinci prohlášení pranýřující západní kritiky odsuzující konzumaci psů jako "etnocentriky" a "skutečné barbary, neschopné pochopit relativitu kulinářské kultury". "My nechápeme pojídání šneků či koňského masa, které, jak se zdá, mají někteří Zápaďané v oblibě," praví se v jejich prohlášení. "Korea by se neměla snažit usmířit si (zahraniční) kritiky, protože by to byla zrada vlastní kultury." Jihokorejská legislativa, popuzená celou záležitostí a ve snaze skoncovat s ní, schválila v prosinci návrh zákona, který formálně legalizuje pojídání psů, reguluje ale způsob jejich zabíjení. Přestože se nyní k tomuto účelu všeobecně používají elektrické šoky, k tradičním metodám patřily upalování, vaření, rdoušení a bití, založené na přesvědčení, že vyděšené zvíře zakouší nával adrenalinu, který činí z jeho masa lék proti mužské impotenci. Neexistují žádné vědecké důkazy o tom, že by psí maso léčilo impotenci, nicméně obchodníci se psím masem a restauranty do něj občas propašují trochu afrodiziaka, aby tento mýtus podpořili. Ve stínu moderních mrakodrapů v centru Soulu lze na rozrůstajících se trzích pod širým nebem nalézt živé psy nabízené ke konzumaci. Kvůli teplu jsou namačkáni v malých pletivových klecích hned vedle kachen, kuřat a občas také koček. "Jíme psy už dlouho. Můj dědeček je choval. Je to součást naší tradice," vysvětluje trhovec Čoi Il-čong. Podle něj jsou psi, většinou žlutohnědé barvy, "to, co považujeme za smíšené plemeno nižší úrovně, kteří jsou chováni na venkově. Zabíjíme je elektrickými šoky. Nijak netrpí".