Jak to bylo s Vilémem Tellem?

Cynik by řekl, že se zapsal do dějin tím, že ohrozil život vlastního dítěte. Pro bájné hrdiny, jejichž pouhá existence je opředena mýty, legendami a pověstmi, však neplatí stejná měřítka jako pro lidi z masa a kostí. Od okamžiku, kdy měl podle tradice švýcarský ostrostřelec Vilém Tell sestřelit šípem jablko z hlavy svého syna, uplyne 18. listopadu přesně 700 let. Trochu historie Málokterý stát si potrpí na svou slavnou historii a hrdinskou mytologii tak jako právě Švýcarsko. Vilém Tell v ní hraje ústřední roli. Podle pověsti, zaznamenané písemně o několik generací později, měl Tell žít na přelomu 13. a 14. století, tedy v době švýcarského boje za svobodu a nezávislost na mocichtivých Habsburcích. Původem zřejmě švýcarské dynastii, jejíž potomci se v 16. století natrvalo usídlili i na českém trůně. Rebel Podle legendy to byl právě Tell, který vítěznou vzpouru zažehl. Lépe řečeno, znovu rozdmýchal. Habsburská rozpínavost už ležela Švýcarům z kantonů Uri, Schwyz a Unterwalden, pyšným na to, že podléhají přímo římskoněmeckému císaři, dlouho v žaludku. Traduje se, že se ke spojenectví zavázali legendární přísahou na louce Rüttli v roce 1291. Každopádně jej však stvrdili založením "věčného spolku" po bitvě u Morgartenu (1315), v níž na hlavu porazili vojska vévody Leopolda Rakouského. Spolku, který se stal základem budoucího Švýcarska. Proč jablko sestřeloval? Vilém Tell se podle pověsti vzepřel absurdnímu nařízení habsburského fojta Gesslera (či Grisslera). Hlavně jeho požadavku, aby kolemjdoucí Švýcaři uctivě zdravili pouhý jeho klobouk napíchnutý na tyči. Vládce za to chtěl Tella uvrhnout do vězení - pokud ovšem zbojník netrefí šípem jablko na hlavě svého syna. Když ostrostřelec zdánlivě nesplnitelný úkol zvládl, správce odmítl svoje slovo dodržet a nařídil Tella odvézt v poutech na svůj hrad. Zasáhl však osud - loď se zajatcem se na Čtyřkantonském jezeře dostala do bouře a hrdinovi se podařilo uprchnout. Další jeho šíp už byl určen pro tyranského Gesslera. Právě tento odvážný čin měl pak stát u zrodu protihabsburské revolty. Vilém Tell - žil nebo nežil? Pověsti jsou jedna věc, historická skutečnost ovšem druhá. O věrohodnosti příběhu slavného zbojníka se pochybovalo již od 17. století, mimo jiné proto, že se nápadně podobal jisté starší dánské pověsti. Nedůvěrou v Tellovu skutečnou existenci se netajil ani slavný učenec Voltaire. Když však začali historici konce 19. století snášet důkazy o tom že helvetský hrdina nikdy nežil, nesetkali se právě s vděkem. Podobně jako čeští vědci, kteří ve stejné době vystupovali proti Rukopisům královédvorskému a zelenohorskému, si vysloužili nálepku cizích zaprodanců a zrádců vlastní země. Vilém Tell už měl totiž místo v národním povědomí a mytologii jisté. Bez ohledu na to, zda byl "pouze" bájný rek, či nikoli. Mimo jiné proto, že jeho příběh dokládal oprávněnost vzpoury Švýcarů proti "krutým a nelidským" Habsburkům. Přesto, že pravděpodobně nikdy nežil, zůstává Tell pro většinu Švýcarů reálnou postavou a národním hrdinou dodnes. V jeho zemi je po něm ledacos pojmenováno, je v ní rozeseta i řada hrdinových památníků. Mezi nejznámější patří monumentální sousoší Tella se synem a nezbytnou kuší v Altdorfu a Tellova kaple u Čtyřkantonského jezera, na místě, kde měl Tell kdysi vyskočit z lodi zmítané bouří. Vilém Tell inspiroval umělce Nesmrtelnost zajistila Vilému Tellovi i mistrovská díla světového umění. Jeho jméno proslavil svým pozdním dramatem německý klasik Friedrich Schiller, italský skladatel Gioachino Rossini věnoval helvetském rekovi svoji slavnou operu. Příběh neohroženého ostrostřelce se dočkal i řady filmových zpracování.