Americký radar v Brdech: Co Bush (možná) neví

V brdských lesích mezi obcemi Míšov a Trokavec, tam, kde možná bude stát americký radar, prý jsou zbytky podzemní německé továrny z doby druhé světové války. Němci tam snad dokonce experimentovali s tím, čemu říkali "uranová bomba". Nedělní Blesk se proto na místa, která by v budoucnu mohli obsadit američtí vojáci, důkladně podíval. Člověk, který na to upozornil, nechce být za žádnou cenu jmenován. I když se hledáním toho, co tu zanechala poražená německá armáda, zabývá už víc než sedmnáct let, bojí se. "Tahle věc hrozně smrdí. Právě do podzemí po Němcích by totiž Američané mohli potají umístit třeba i jaderný reaktor jako zdroj pro radar." Měli tady Němci jaderný reaktor? Minulý čtvrtek jsme spolu stáli mezi mohutnými smrky a pod nohama nám pérovala měkká lesní půda. Kolem se tu a tam tyčily haldy zeminy a kamení, porostlé mechem, trávou i stromy. "To je to, co Němci kdysi vytěžili z podzemí, když tam stavěli halu pro své pokusy s uranem," řekl průvodce. "Možná že teď stojíme nad zbytky jejich reaktoru." Před námi se do výšky necelých deseti metrů tyčilo skalisko, ke kterému - tady, v hloubi lesa! - vedly fragmenty čehosi, připomínající kolejnice. Zrezivělé, zpola rozpadlé a notně omšelé, ale přece jen rozpoznatelné. Končily před skálou. Vpravo od nich byly bez ladu a skladu ledabyle naházeny buď dřevěné pražce, nebo zbytky výdřevy. Lesní skála, přesněji její čelní strana, byla už na první pohled dost nápadná nejen tím, že u ní kolejnice končily. Přesně tam je totiž část souvislé masy kamení trochu sesedlá. Proto se tam zřetelně rýsuje obloukovitý obrys, vypadající jako brána. Na rozdíl od okolí není tak porostlá ani mechem, ani lišejníkem. Je spíše obnažená a i díky tomu dobře viditelná. "Tvrdím, že právě tady je zazděný vstup do podzemí. Zčásti betonem a zčásti tvárným umělým kamenem. Ten Němci dokázali vyrobit právě k maskování podobných objektů," řekl člověk, který to celé objevil. Ukázal zároveň na několik otvorů, porůznu rozmístěných kolem a většinou už zarostlých. "Podle mého to jsou větrací šachty, bez nich by dole pracovat nešlo." Podivný kámen může být umělý Náš průvodce si dokonce nechal na Technologické fakultě Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně udělat rozbor jednoho kamene, který na místě našel a který se mu zdál velmi zvláštní. Rozbor potvrdil, že vzhledem k obsahu chemických prvků se jedná přinejmenším o něco, co rozhodně není obvyklé - ani v Brdech! Znamená to potvrzení atomových pokusů Němců? Může se jednat o část jaderného odpadu? Vždyť složení kamene je opravdu divné. Kdo ví... Je třeba říci i to, že za války v této části Brd pracovalo několik tisíc polských zajatců z koncentračního tábora u dnes již zaniklé obce Kolvín. Nikdo přesně neví, co tam dělali, protože Němci prý ty, kteří přežili nelidské zacházení, hlad a nemoci, koncem války postříleli. Touto hromadnou vraždou tak vlastně potvrdili, že se na místě, které jsme prohlíželi, dělo něco, co mělo zůstat zakaždou cenu utajeno. Česká armáda o existenci továrny informace nemá a nezaměstnává žádné experty, kteří by po něčem takovém pátrali, řekl mluvčí ministerstva obrany Andrej Čírtek. To, že v Brdech Němci něco podobného mít mohli, však nevylučuje známý spisovatel- dokumentarista Jaroslav Čvančara, odborník na druhou světovou válku a český odboj. "Koncem války byly Čechy posledním prostorem, který měli Němci bezpečně v rukách. A tak sem soustředili - i k ukrytí - spoustu věcí, o kterých máme jen velice kusé nebo vůbec žádné informace," řekl Nedělnímu Blesku. "Kromě toho všichni spojenci, Američané, Rusové nebo Britové, dělali tehdy všechno pro získání archivů nebo zajetí německých odborníků. A Němci, když mohli, si informacemi vykupovali život." Kdo z Němců hodně věděl, mohl přežít Hodně vypovídající je případ generála SS Karasche, velitele německého cvičiště na Benešovsku a Neveklovsku. Ten vydal osobně rozkaz k postřílení (19. dubna 1945!!) pěti zajatých amerických letců. Podobné zločiny Američané mstili nemilosrdně. Přesto ale Karasch zemřel v klidu a míru. Potrestán nijak nebyl. "Kdo z Němců toho hodně věděl, přežil," říká spisovatel Čvančara. Není vůbec vyloučeno, že informaci z té doby si Američané uschovali pro případ, že budou moci využít. Možná pochází z tzv. štěchovického archivu, který si po válce odvezli a přes protesty československé vlády nikdy úplně nevrátili, možná odjinud. V každém případě je zajímavé, že si pro stavbu radaru zvolili lokalitu ležící velmi blízko místa, kde za války také "působili" Němci. Dějiny někdy žertují podivným způsobem...