Je jí třináct a má dítě. Po znásilnění!

Je jí třináct let a má úplně jiné starosti než její vrstevníci. Zatímco její spolužačky mohou chodit do kina, na diskotéky nebo hrát tenis, ona se musí starat o svého syna. Markéta Zahradníková, žákyně sedmé třídy základní školy ve Vrbně pod Pradědem, pět dní před Silvestrem porodila císařským řezem Davídka. Chlapeček vážící 3,1 kilogramu ale není výsledkem nezkušené lásky. Jeho matka byla brutálně znásilněna. "Raději bych se přestěhovala do většího města, například do Krnova," říká mladá maminka a viditelně není ve své kůži. Přestože se do své situace dostala ne vlastní vinou, ale kvůli brutálnímu násilníkovi, už po obci, kde bydlí, kolují různé pomluvy. Své těhotenství Markétka totiž dlouho tajila. "Bála jsem se, jak budou rodiče reagovat," zdůvodňuje tichým hlasem Markétka. "Byli jsme v šoku," přiznávají svorně dívčini rodiče Marie (35) a Jiří (40). "Nic jsme nepoznali. Akorát hodně jedla a přibrala," usmívá se teď už Markétina maminka, babička malého Davídka. Když se o situaci své dcery poprvé dozvěděli, oba to oplakali. Bobřík mlčení Markétě vydržel až do listopadu, kdy její praktická lékařka při běžné kontrole rozborem krve zjistila, že je v jiném stavu. Následovala návštěva gynekologa a tajemství prasklo. Dívka pak přiznala, i za jak dramatických okolností se vše stalo a na řadu přišla práce policie. Nepříjemnou životní zkušenost a následky na celý život 13leté Markétce podle jejích slov připravil třicetiletý kamarád jejího bratra. Ten bydlel o pár ulic dál v hotelu Morava, který sloužil jako ubytovna pro bezdomovce (hotel loni v listopadu vyhořel a všichni nájemníci byli přestěhováni do jiné ubytovny). Markétka se šla osudného dne podívat za svým bratrem, který, jak sama říká, měl trávit čas právě s budoucím násilníkem. "Bratr u něj ale nebyl a než stačila Markétka odejít, chytil ji a znásilnil," vypráví Markétčina matka. Když se rodiče Markéty dozvěděli o těhotenství své dcery, bylo na interupci už pozdě, a tak se s neplánovaným příchodem vnoučka smířili. Teď jsou připraveni dceři s výchovou pomáhat. "Oba jsme nezaměstnaní. Já mám teď šanci dostat práci v Lisovnách nových hmot a manželka půjde místo dcery na mateřskou dovolenou," plánuje novopečený dědeček Jiří. "Chci Markétce pomoci, aby mohla pokračovat ve škole. Davídka máme moc rádi, pomáháme s přebalováním a koupáním," dodává jeho paní. Zatímco rodiče jsou dívce oporou, sami u svých příbuzných pochopení nenalezli. Nikdo se na chlapce ještě nepřišel ani podívat. Vyšetřování případu je teď v začátcích a policie nechce poskytovat žádné informace. Údajný násilník je prověřován z otcovství testem DNA. Mladá maminka tvrdí, že s pachatelem nikdy žádný bližší vztah neměla, po znásilnění se s ním neviděla a vidět už ho ani nikdy nechce. Kromě potrestání násilníka chtějí Zahradníkovi, aby zaplatil dívce odškodné za způsobenou újmu. A mají strach, že by se mohl mstít. "Podle mých klinických zkušeností je strach z pachatele oprávněný," říká pycholožka Jana Drtilová. "Bude-li se ten násilník cítit diskriminován, což je v souvislosti s případným trestem pravděpodobné, mohl by do života postižené rodiny ještě negativně zasáhnout." Své těhotenství Markéta po celou dobu tajila i před svými spolužáky. Neřekla to ani žádné kamarádce. Do nešťastného dne, kdy se stala obětí násilníka, neměla ani žádnou zkušenost s chlapcem. Přesto nyní na mužské pokolení prý nezanevřela a věří, že ji v budoucnu nějaký hezký vztah potká. "Znásilnění by dívky tajit neměly," domnívá se psycholožka Drtilová. "Nejlepší je najít někoho dospělého, komu by se mohly se svým neštěstím svěřit. Znám například několik pedagogů, bez kterých bych měla mnohem více sebevražd než dosud," dodává. Markétin osud se stal i tématem hovorů jejích spolužáků. "Zkazila si život," myslí si někteří. I v době, kdy svůj stav Markéta tajila, všimli si jejího zvětšujícího se bříška. "Markéto, ty jsi těhotná," říkali jí tehdy žertem, ale dívenka vše jen popírala. Neúčast na hodinách tělocviku učitelce omlouvala tím, že má něco s nohou. Spolužáci tvrdí, že jsou připraveni Markétku mezi sebe zase přijmout, jako by se nic nestalo a nezáviděníhodnou situaci jí alespoň trochu ulehčit. V to věří i ředitel školy, kam Markétka chodí, Ivan Hába. "Měla průměrný prospěch. Teď si musí splnit povinnou školní docházku, aby zvládla sedmou třídu a mohla pokračovat dále," připomíná. S matkou dívenky chce v nejbližších dnech vybrat některou ze tří možností studia - klasickou výuku s určitými úlevami (např. při kojení) nebo individuální výuku odpoledne ve škole či doma u Zahradníkových. I když manželé Zahradníkovi sdělili, že se chystají vyřídit všechny náležitosti, aby mohli Davídka adoptovat, podle Marie Haraštové, jež se zabývá péči o dítě na Okresním úřadu v Bruntále, adopci v přímé linii příbuzenstva zákon o rodině vylučuje. "Může požádat soud o svěření dítěte do své péče," radí chlapcově babičce úřednice. Jak připomněla, až do dovršení 18 let věku matky musí mít dítě zákonem stanoveného opatrovníka. Jméno svého syna vybrala Markétka sama z kalendáře. David se jí líbilo nejvíc. Jméno jejího syna znamená »ten, koho milují«. V rodině Markétky tomu není jinak. Přesto se pycholožka Drtilová domnívá, že Davídek může v budoucnu trpět syndromem nechtěného dítěte. "Jeho matka v těhotenství určitě hodně trpěla. Jsou prokázány organické důsledky stresu na vývoj plodu v těle matky," vysvětluje Drtilová s tím, že takové děti mohou mít výchovné problémy.