Jak funguje výtah: Stačí překonat tření a už jede sám...

První výtah v dnešním pojetí zkonstruoval v roce 1853 Američan Elisha Graves Otis. Po stranách byl vedený vodítky a měl bezpečnostní zařízení - tedy zachycovače, které v případě přetržení lana zabrzdily kabinu výtahu u vodítka. Jezdil na tehdejší dobu neuvěřitelnou rychlostí 0,2 m/s. V současnosti se nejrychlejší osobní výtah na světě v budově Taipei 101 (nejvyšší budova světa) pohybuje rychlostí 16,8 m/s! V Čechách se výrobou výtahů zabývala firma Breitfeld - Daňek (pozdější ČKD), první výtah vyrobila již roku 1876 a instalovala jej v pivovaru v Litoměřicích. Pohon obstarával parní stroj. První elektrický výtah s tlačítkovým zařízením, tak jak jej známe dnes, jezdil v pražském hotelu Modrá hvězda. Nejrozšířenějším typem výtahů jsou tzv. lanové. Princip výtahu je jednoduchý. Elektromotor v kabině nad nejvyšším podlažím pohání lanovnici, přes kterou jsou "přehozena" silná ocelová lana. Na jedné straně lanovnice drží lany kabinu, na druhé protizávaží. Protizávaží má hmotnost zhruba odpovídající hmotnosti ze 40 procent obsazené kabiny výtahu. Jinými slovy, Pokud je kabina ze 40 procent obsazena, což je průměrné vytížení, je s protizávažím v perfektní rovnováze. Ta je důležitá kvůli úspoře energie. Ve své podstatě pak musí motor jen překonat tření a práci už pak vykoná váha kabiny nebo protizávaží. Výtah je při pohybu nahoru vlastně vytahován protizávažím, při pohybu dolů sjíždí svou vlastní vahou. Kabina i protizávaží se pohybují ve vodicích kolejnicích, které zabraňují jejich případným výkyvům a zároveň jsou součástí zabezpečovacího systému, které kabinu v případě nutnosti zastaví. Na tomto základním principu se od dob prvních výtahů v 19. století mnoho nezměnilo. Přibyla samozřejmě elektronika, která obsluhuje zastavování v jednotlivých patrech, řazení zastávek, plynulou regulaci dojezdu a kontrolu zatížení výtahu, včetně bezpečnostních systémů.