Slušovický zázrak: tehdy a nyní

Komu to dnes ještě co řekne? Slušovice... Kdysi to ale byl pojem, překračující hranice kraje a někdy i republiky. Také se jim říkalo "stát ve státě" a ten, kdo získal v tamním Jednotném zemědělském družstvu, později Agrokombinátu, zaměstnání, se pokládal za šťastlivce. "Má práci u Čuby," říkali o něm. Slušovice a František Čuba (70) totiž lidem splývali v jedno. Předseda JZD dokázal na svoji dobu takřka neuvěřitelné věci. Prý především proto, že se nikoho nebál, měl vždycky čisté svědomí i ruce a dokázal šikovně využít všech mezer v tehdejším systému, i na hraně zákona. Ke Slušovicím, zhruba napůl cesty mezi Zlínem a Vizovicemi, vede široká čtyřproudá cesta. Je stará víc než dvacet let, ale dodnes na ní není ani jediný výtluk nebo výmol. Je to jedno z mála dědictví "po Čubovi", které přežilo do dneška. Jezte zeleninu, je zdravá... Těsně před Slušovicemi, vpravo od silnice, leží za drátěným plotem hromady rozbitého skla. Střepy vypadají, jako by je tam někdo pečlivě uložil. Člověk, který Slušovice dobře zná (který ale si nepřál být jmenován, jako ostatně skoro všichni, s nimiž se reportér Nedělního Blesku setkal: "nechceme mít problémy", říkali) to vysvětlil: "Tady mělo družstvo dva hektary skleníků s hydroponií. Mezi rostlinami protékaly živné roztoky a jejich složení reguloval počítač, takže rajčata, papriky, okurky ale i květiny dávaly třikrát vyšší výnosy. Konstrukce skleníků nedávno prodala jistá firma do Polska. Sklo vymlátili a nechali ležet." To, co se stalo se skleníky, vcelku výstižně charakterizuje polistopadovou »transformaci« Agrokombinátu. Máloco ve Slušovicích z éry Františka Čuby přežilo. A když, tak to vypadá úplně jinak. Kde jsou ty časy, kdy slušovičtí postavili ve Zlíně Dům zeleniny. Šla tam většina vypěstovaných družstevních rajčat a nejen jich. Lidé dodnes vzpomínají, jak ještě den před otevřením byl Dům obklopen výkopy, jámami v zemi a panoval tam »čilý stavební ruch.« Příští ráno bylo všechno jako ze škatulky, dokonce i trávník tam rostl. Někteří zákazníci si z něj nevěřícně uškubávali a ochutnávali, jestli není tráva umělá. I proto, díky na tehdejší dobu neskutečné podnikavosti, družstvo tržilo fantastické sumy. Lidé tam pracovali jako šrouby, podle potřeby. Bez ohledu na soboty, neděle nebo svátky. Ale měli. Kdo chtěl, postavil si domek, říkají dodnes. V roce 1963 získalo družstvo na tržbách milión korun. V roce 1989 rovných sedm miliard. Pečlivě opatrované výhledové analýzy Agrokombinátu zájemci i dnes řeknou, že v roce 2005 (pokud by všechno ještě fungovalo) by se hodnota produkce slušovického družstva pohybovala mezi 75 a 100 miliardami korun. Výnos obilí z hektaru měl být 6,1 tun. Jenomže to všechno je pryč. Jen ve vzpomínkách lidí? "Hele, támhleto je čubovec. Ten se s vámi možná bavit bude," prohlásil před slušovickým květinářstvím, na dohled od pošty, chlapík v montérkách, kterému se zjevně moje otázky zajídaly. Sám sebe sice za »čubovce« rovněž označil, ale mluvit nechtěl. "Já mu fandil a fandím, ale je v tom politika. Nechci mít problémy." Zdeněk Vašků (ten, co šel kolem) si dodnes pamatuje, že Agrokombinát ho přijal za člena 6. března 1974, tak významné to datum pro něj stále ještě je. "Tři roky jsem byl zedníkem ve stavební partě a pak jsem až do konce, kdy nám družstvo rozbili, dělal u jalovic. Tehdy bylo všechno, práce i peníze. Čuba, to byl chlap. Ale musel pryč, těm novým překážel." Skutečně, Slušovice jsou ještě dodnes - stačí jít za lidmi a ptát se jich - plné toho, proč musely svého času »z kola ven«. Většina lidí se shoduje v tom, že jejich největší chybou byla úspěšnost. "Proto musel Čuba pryč. Zadupali ho do země a družstvo s ním", dozví se trpělivý tazatel ve Slušovicích. Podle starosty města Františka Pavelky (KDU-ČSL) má někdejší předseda Čuba nesporné zásluhy o rozvoj regionu, ale život už je někde dál. "Je jiná doba," tvrdí. "My také pracujeme. Dokončili jsme rozvody plynu, vody i kanalizaci, teď budeme stavět dalších osmnáct bytů, na které jsme dostali dotace. Musí to jít i bez Čuby." Starosta říká, že za mnohdy neutěšený stav dědictví po JZD Slušovice může jeho neřízený rozpad. "Nechci říci, že se to rozkradlo, ale faktem je, že každý chtěl urvat pro sebe co nejvíc." S někdejším předsedou město nespolupracuje. "On neoslovil nás a my jeho také ne," shrnul starosta Pavelka. Co zbylo? Rozpaky! Agrokombinát Slušovice kdysi hospodařil na 8104 hektarech půdy, měl 3260 činných členů, tisíc důchodců (oběd za korunu denně), 240 traktorů a 260 nákladních aut, vyráběl počítače, zemědělské stroje, krmné koncentráty i mikroelektronická zařízení pro kontrolu a řízení výroby. Takříkajíc ruku v ruce tu pracovali "obyčejný" místní rodák, protirežimní disident a mluvčí Charty 77 z Prahy, vedle něj komunista, hluboce věřící člověk i propuštěný kriminálník. Předseda Čuba dal práci všem, kdo ji chtěli a uměli dělat, nic jiného ho nezajímalo. Proto chodil na stranické koberečky v krajském a někdy i celostátním měřítku – jako symbol kapitalismu, roubovaného na socialismus. Po změnách v roce 1989 byl bit - jako symbol socialismu, který se do budovaného kapitalismu nehodil právě proto, že měl úspěch. Předseda Čuba si užil své. Na pět set kontrol a revizí, výslechy, kompromitace, někdy z neznalosti, někdy cílená. Novináře i proto odmítá. "Mezi mé zásady patří nemluvit s nimi. Hlavně kvůli tomu, že informovali o událostech, které se nikdy neudály a nikdo z nich se za to nikdy neomluvil," říká v sídle své společnosti Ceso s. r.o. na Náměstí Svobody ve Slušovicích. Z kanceláře přehlédne jejich velkou část. Možná i dostihové závodiště, které jeho družstvo postavilo a kde běhali družstevní koně, vyšlechtění tak, že "...mají obě pravý nohy delší a proto jsou v zatáčkách absolutně nejrychlejší", jak kdysi zpívali písničkáři Paleček a Janík. Teď chátrá jako skoro všechno, co po Agrokombinátu a Čubovi zůstalo. I když - říká se, že právě na závodišti se má točit padesátidílný televizní seriál s názvem Derby. Prý ho bude financovat majitel filmových ateliérů ve Zlíně. Slušovice se k lidem dost možná vrátí v televizní virtuální realitě....