Opice snídají v sedm

Sedmiletý šimpanz po mně vztekle mrštil hrst slámy. Líbí se mu prsaté blondýny. Tím se vysvětluje jeho rozčarování. Jak prý ovšem vidí plavovlásku s úctyhodným hrudníkem, hned by ji líbal. Políbit se snažil i Helenu Vondráčkovou. Je to prostě chytrý opičák, který se může chlubit vlivnými známostmi. Mimoto ovládá spoustu zábavných kousků: zavazuje lidem tkaničky, přepíná televizní kanály, vydrží dlouho zadumaně sledovat počítačovou obrazovku a s mobilním telefonem mu to sluší lépe než leckterému manažerovi. Mazaná opice přebývá spolu s dalšími asi sto padesáti exotickými zvířaty v zooparku . V kleci řádí malá lvice Elsa, malá tygřice Sára, asi dva psi, malý kluk (nejmladší z rodu Berousků) a jeho děda Ludvík. Ozývají se výkřiky jako: "Počkej, dyť ti roztrhne bundu. Ježíš, zakousl se mi do stehna!" Šelmy a lidé tu žijí ve vzájemné pospolitosti. Nezřídka se stane, že se některá ze zdejších tygřic vykašle na své mateřské povinnosti hned po porodu. Vzápětí nastoupí paní Berousková a krmí mláďata mlékem z lahve, a to po dvou hodinách ve dne v noci. Jeden čas takhle krmila devět tygřat a sedm lvíčat. "Na dálku jsme je vždycky slyšeli řvát hlady," vzpomíná. Kromě toho samozřejmě vaří pro šestičlennou rodinu i případné brigádníky a pomáhá při běžném provozu zooparku. Ten vznikl před šesti lety, jelikož právě tehdy se pan Berousek rozhodl, že pendlování s cirkusem a pojízdnou zoo pověsí na hřebík, zkrátka že končí, najde si pozemek a otevře veřejnosti přístupný azylový dům pro vyřazená a přestárlá exotická zvířata. "Ale řekli, že musím mít středoškolský nebo vysokoškolský vzdělání a nejmíň dvanáct zaměstnanců z oboru. Vzdělání! Žádnej z nás nedokončil školu. Hned jsem byl znechucenej. Tak jsem se vrhl na odchov mláďat a na poskytování zvířat filmům a reklamám," vysvětluje Ludvík Berousek. Poskytl šestnáct lvů pro polský film Quo Vadis ("Nikdo jiný nedal tolik lvů dohromady," upozorňuje pyšně), jeho opice a velbloudi účinkovali v pohádce Lotrando a Zubejda, papoušci, medvědi a koně se proháněli v pohádce O zatoulané princezně. V seriálu O zvířatech a lidech herci v rolích zvěrolékařů operovali Berouskova tygra, klokana a pštrosa. "Obracejí se na mě i Němci. Nikdo v Evropě nemá k dispozici tolik zvířat, co já. Dám dohromady padesát velbloudů nebo stádo zeber," dušuje se zasloužilý cirkusák. Nemá to jednoduché. Onehdy se páslo jeho třicet koní a dvacet velbloudů na pronajatém poli. Potrhali elektrické pásky, zdrhli úplně všichni a schovali se do blízkého lesa. Naštěstí je našla bdělá policie. Existují ovšem i zvířata, která ani všemocný Berousek prostě nesežene. Pakliže byste ho požádali o soba nebo o ochočeného ledního medvěda, zamračí se a odpoví: "Sobi nejsou naše parketa, to snad jedině v Británii. A ochočený lední medvěd je nesmysl. Taky si vzpomínám, jak po mně chtěli filmaři bílého tygra. Řekl jsem: uspím běžného tygra a natřu ho nabílo. Odmítli a letěli kvůli tomu do Ameriky."Berouskovi vstávají ráno v sedm. Pan Berousek ihned odchází kontrolovat veškerá zvířata, oba synové jdou krmit. Sami snídají později než opice, které mají to štěstí, že snídají hned o té sedmé. Poté se ze stravy těší medvědi a koně, zatímco tygři a lvi dostávají až odpoledne ve dvě. "Obden zkrmím zhruba krávu," svěřuje se pan Berousek. Jelikož v něm samozřejmě dřímá podnikatelský duch, sehnal si dvoje nebo troje spřátelená jatka. Okolní zemědělci též rádi vypomohou, výměnou za hnůj poskytují seno a slámu. Jednou týdně se kydají boxy a to zase pomáhají místní slečny, neboť si pak mohou zdarma zajezdit na koních. Neprodanou zeleninu, chleba a rohlíky poskytuje Globus. A malý Berousek se rovněž počítá mezi pracovní síly, neboť si hraje s malými tygry, čímž se jim stará o zábavu. Tygřat se právě narodilo pět. Maminka zlatá tygřice, tatínek sibiřský tygr. Dvacetidenní tygříci byli poprvé venku a pan Berousek se pustil do určování pohlaví. Zjistilo se, že se jedná o tři ženy a dva muže. Pojedou do ciziny, do zábavních parků, kde mají zájem o zrovna takové krásné barevné křížence. Jejich maminka je normálně odchovala, stala se z ní teď už dobrá matka. Po předchozím vrhu se však musela o mladé starat namísto této tygřice paní Berousková. S tygry není žádná legrace. Tygří táta nesmí žít dohromady s tygří mámou, zakousl by ji. A tygřice se pak o mláďata stará v nejlepším případě dva roky, načež si hledá dalšího chlapa. Takže taková tygřice si žije daleko zajímavěji než moderní žena. "U mě se zvířata nenadřou," konstatuje Ludvík Berousek. "Nejezděj na motorkách, jen se projdou před kamerou. Jeden tygr obden sežere dvacet až pětadvacet kilo masa. Zvíře musí být hezké, tlusté, nažrané. Ne odřené, jako se někdy vidí. Dají mu šest, sedm kilo masa. Otřes!" Za zmínku stojí, že všeobecně uznávané platidlo mezi cirkusy či zooparky je... velbloud. Například teď má pan Berousek v úmyslu koupit své bílé tygřici bílého samce. Samozřejmě že za velbloudy. Jak Berouskovi odpočívají? Nijak: "Přes den není šance. Žádnej cirkusák si nemůže dovolit dovolenou." Ačkoli jednu prý měli, dosti zvláštní. V roce 1989 pluli s pojízdnou zoo z Bratislavy po Dunaji s úmyslem kočovat po Bulharsku a třeba se i občas vykoupat v moři: "Cesta nás vyšla na devadesát tisíc. V Bulharsku obrovský vedra, žádnej kšeft. Maso nebylo, a já měl patnáct šelem. Kupoval jsem osly, abych nemusel začít zabíjet koně. Na podzim, když jsme odjížděli, bylo takové sucho, že jsme se s lodí nemohli odlepit. Až musel přijet remorkér a tlačit nás. Slovenské lodi se pak rozbil noční radar a mohla plout jen ve dne. Devatenáct dní jsme to jeli. V Bratislavě jsem kleknul a políbil zem." Na závěr taková malá erotická zajímavost: zoopark pana Berouska se může pochlubit netradičním sexuálním maniakem. Je jím osel. "Přeskáče ohrady a jde po zebře," vypráví pan Berousek. "Když má na to chuť, přeskočit dva metry pro něj není žádnej problém." Díky tomuto skokanovi se narodil speciální kříženec osla se zebrou. Vypadá jako osel s pruhovanýma nohama.