Kdo odřízl ucho van Goghovi?

Je noc před Štědrým dnem roku 1888. Temnotou klopýtá postava a její zrak zamlžený bolestí a alkoholem nalézá v dálce červenou lucerničku. Pár minut poté tato lidská troska vbalancuje do bordelu v Arlesu. Ve vchodu vkládá prostitutce do ruky zakrvácený uzlíček se slovy : "Tento dárek dobře opatruj." Zoufalým mužem byl - jak mimo jiné dokládá autoportrét - geniální malíř Vincent van Gogh (1853-1890), předmětem pak jeho pravé ucho, které si údajně sám před zrcadlem odřízl břitvou v opojení absintem. Zatímco scéna z bordelu je prokázaná, nad vlastním činem visí otazníky. Zvlášť potom, co hamburská kunsthistorička Rita Wildegansová prohlásila: "Byl to Gauguin, kdo van Goghovi uřízl ucho." Své tvrzení dokládá narážkami v nově objevených dokumentech, v nichž Gauguin (1848-1903) vzpomíná na inkriminované období. Oba malíři spolu strávili dva měsíce na jihu Francie v jednom bytě. Byly to dny plné tvořivé práce, ale i nekonečných pitek končících delíriem. Absint má, jak známo, halucinogenní účinky vrcholící nevázanou agresí a totálním výpadkem paměti. Ani van Gogh si podle doložitelných zpráv nemohl uvědomit, jak o své ucho přišel. Douglas Druick, ředitel van Goghova muzea v Amsterodamu, se však drží původní teorie. Podle něj byl van Gogh náboženským fanatikem. Když se od něj odvrátil i přítel Gauguin, začal ve svém náboženském vytržení vidět sám sebe jako mučedníka. A jako takový se i podle biblických vzorů zohavil.