Hry se vrátily domů

Srdce sportovního světa začalo po páteční půlnoci řeckého času tlouct v Aténách. XXVIII. olympijské hry otevřel nevídaný slavnostní ceremoniál, velkolepá oslava civilizace. Ohromující scénou olympijského stadiónu projely dějiny na alegorických vozech. Hry se vrátily domů, na místo svého antického zrodu, do vlasti novodobého vzkříšení. Divadlo umocnila vodní plocha, na níž se nejprve po pádu komety rozhořely olympijské kruhy. Vzápětí vyplul na moře malý chlapec v papírové loďce. V nákladné show se mísily prvky baletu a divadla, na vodě i na souši se odehrál opus efektně poskládaný z úryvků řecké mytologie. Díky filmové projekci měli diváci možnost navštívit i starověkou Olympii. Když nad hladinu vyjel stylizovaný obří květ lilie a rozletěl se na několik kusů, neznalo nadšení v ochozech mezí. Do tmy uprostřed stadiónů zazářilo torzo antického hrdiny. Z částí levitujících nad hladinou pomocí táhel a ocelových lan důmyslně spletených nad stadiónem později vyrostl bájný Olymp. Ze dna moře vystoupal na horu řeckých bohů olivovník, strom typický pro Řecko. A pod ním se symbolicky řadily jednotlivé výpravy. Jako 194. v pořadí přivedl plavec Květoslav Svoboda českou výpravu. Z hlediště jí mával prezident republiky Václav Klaus. Sportovci se pomalu, jako šnek do ulity, směstnávali do oválu po vypuštěném moři. Hudební složku defilé obstaral DJ Tïesto, nejlepší diskžokej světa. Pak zazpívala islandská zpěvačka Björk. Stála uprostřed na vyvýšeném pódiu a z jejích šatů se nad hlavy sportovců odvíjela bleděmodrá plachta. Když zcela zahalila stadión, promítly kamery ze střechy olympijského dómu na látku mapu světa. Olympijský oheň pak na obrovském kyvadle zapálil řecký jachtař Nikos Kaklamanakis, vítěz z Atlanty.