Teď přichází na řadu Doktor Smrt
Svůj život zasvětili lovu nacistů. Simon Wiesenthal a jeho lidé pátrali desítky let po zločincích z druhé světové války. Našli stovky těch, kteří se po Hitlerově boku dopustili masových vražd a mučili miliony lidí.
Organizace, která se rozhodla bojovat za spravedlnost a dohnat je před soud, má teď před sebou další úkol. Objevily se horké stopy, které vedou k poslednímu z velkých válečných vrahů – k muži zvanému Doktor Smrt.
Centrum Simona Wiesenthala vzniklo v roce 1977 a i tři roky po smrti svého zakladatele stále funguje. Pokračuje v téměř šedesátileté činnosti Wiesenthala, stíhá válečné zločince, hlídá extremistické skupiny a zabývá se ochranou lidských práv.
Před několika dny se centru podařilo najít stopy k poslednímu z nejvýznamnějších Hitlerových přívrženců, Aribertu Heimovi. Přestože podle rodiny zemřel už před patnácti lety v Argentině, dva zdroje potvrdily, že žije v Chile. Centrum vypsalo odměnu 7,5 milionu korun tomu, kdo Heima prozradí, a pracovníci vyrazili pátrat na vlastní pěst.
Kvůli Heimovi umírali Židé uvěznění v Mauthausenu obzvlášť krutě. Vězňům amputoval zaživa končetiny, vpichoval benzin nebo vodu přímo do srdce. Prozradil se vlastními zápisky, v nichž dokumentoval každý čin, kterého se dopustil. Heim zvaný Doktor Smrt byl prý stejně vynalézavý jako Josef Mengele.
Z architekta lovcem lidí
Simon Wiesenthal býval architektem. Během druhé světové války zázrakem přežil koncentrační tábor, třikrát se pokusil o sebevraždu, přišel o téměř devět desítek svých židovských příbuzných. Když mu osud daroval život, rozhodl se jeho zbytek zasvětit hledání spravedlnosti pro ty, kteří byli zodpovědní za masové vyvražďování.
Stal se z něj lovec nacistů. Podařilo se mu dostat před soud více než tisíc méně významných, ale i klíčových osob. O každém z nich vedl speciální složky s informacemi, které předával soudům a médiím. Neodradil ho ani vzrůstající vliv neodhalených nacistů v nové Evropě, ani "slepé" oči Američanů.
Hon na Eichmanna
V době studené války svůj archiv o nacistických zločinech Wiesenthal přesunul raději z Rakouska do Izraele. Zřejmě největší »úlovek« se Wiesenthalově skupině podařil v roce 1960. Tehdy ve spolupráci s izraelskou tajnou službou vypátrala Adolfa Eichmanna, organizátora transportů Židů do koncentračních a vyhlazovacích táborů z celé Evropy.
Jeho únos byl naplánován na 11. května v jedné z ulic Buenos Aires. Po půl osmé večer před Eichmannovým domem zastavila auta s agenty. Když o půl hodiny později vystoupil z autobusu, vtáhli ho do auta a přimáčkli k podlaze. Po osmi dnech v zajetí, kdy se Eichmann přiznal ke své totožnosti, se ho Izraelci odhodlali v přestrojení a pod sedativy dopravit na letiště. On nekladl odpor a spolupracoval. Z Argentiny ho úspěšně převezli do Jeruzaléma, kde byl odsouzen k trestu smrti a popraven.
Smrt pro Stangla
Díky mnohaleté mravenčí práci Wiesenthalových lidí neušel trestu ani "důsledný" velitel táborů Sobibor a Treblinka Franz Stangl, kterému se podařilo po válce najít azyl v Brazílii. Výsledky jeho počínání byly prý cítit už kilometry daleko od tábora. Nakonec se brazilskou vládu podařilo donutit k vydání Stangla zpět do Německa. Za smrt více než milionu lidí dostal doživotní vězení, v žaláři také na začátku 70. let zemřel.
Další trofejí lovců nacistů byla Hermina Braunsteiner. Žena, která si libovala v bití a mučení vězněných žen, řádná členka SS. Vždy, když se jí podařilo někoho utlouci k smrti, byla se sebou spokojená.
Po válce se dostala na tři roky do vězení, ale pak se jí podařilo uprchnout do Ameriky a vdát se. Několik let žila pohádkový život, pak ji dostihla spravedlnost. Z New Yorku byla odvezena do Německa a postavena před soud. Teprve v roce 1981 se dočkala rozsudku doživotí. O osmnáct let později zemřela.
