Děsivá svědectví lékařů z Gazy: „Zůstalo nám ještě trochu lidskosti?“ ptají se

Mehdi El Melali, 33letý francouzský lékař, uvedl, že žádná slova nedokážou věrně popsat peklo v Pásmu Gazy. Během mise organizované organizacemi Al-Rahma a PalMed Europe v oblasti strávil celkem tři týdny. „Nechal jsem tam část sebe samého. Těžko se od toho odpoutává,“ uvedl.

„Vrátíte se odtamtud se šrámy na duši,“ potvrzuje ortopedický chirurg François Jourdel. 54letý lékař  absolvoval svou první zahraniční misi v roce 1997 v Angole. Gaza je podle něj specifická. „Bombardování je tam neustálé a lidé nemohou utéct. Postižena je celá populace,“ vysvětlil. V mnoha ohledech je dění po útoku palestinského hnutí Hamás na Izrael 7. října 2023 nesrovnatelná s tím, co lékaři viděli jinde.

Bomby si nevybírají

Všichni lékaři, se kterými mluvili novináři z Le Monde, byli šokováni extrémně vysokým podílem dětí mezi oběťmi. I tento aspekt konfliktu je podle nich důkazem bezohlednosti izraelského bombardování.

„Bombardování jsou jako zemětřesení. Celá nemocnice byla otřesena tlakovými vlnami, které rozvibrovaly okna“, vypráví Jourdel, který do Gazy odjel s organizací Lékaři bez hranic (MSF). Nemocnice jsou přeplněné. „Je tu takové množství zraněných, které by zaplavilo jakoukoli velkou pařížskou nemocnici,“ tvrdí lékař, který žije a pracuje v Nové Kaledonii. Pooperační péče je téměř nemožná. Nemocnice se musí obejít bez elektronické evidence a přidělených pokojů. Chodby jsou plné nemocných a vysídlených lidí, které hledají útočiště. Část pacientů odchází bez poskytnutí péče.

Netanjahu: Izrael převezme vojenskou vládu nad městem Gaza! Kontrolu celého Pásma kabinet neschválil

58letá zdravotní sestra Karin Huster absolvovala od roku 2014 asi dvacet humanitárních misí po celém světě. V roce 2024 se třikrát vydala do Gazy jako vedoucí lékařských aktivit MSF. Mezi červnem a červencem téhož roku působila v nemocnici Al-Aqsa v Deir Al-Balah v centru enklávy.

S třemi lůžky na pohotovosti připomínala tato jediná v té době ještě zachovalá nemocnice spíše kliniku než nemocnici. „Pacienti leželi na zemi, s vyvrženými vnitřnostmi,“ popisuje. „Když zemřeli, odsunuli jsme je do rohu: neměli jsme čas je odvézt do márnice, protože přicházeli další zranění,“ popsala děsivou situaci.

Další lékař Mehdi El Melali vzpomíná, že v indonéské nemocnici v severní části Gazy v jednu chvíli přijali asi třicet zraněných, všechny z jedné rodiny. V době výbuchu izraelské rakety spali. Osmiletý nebo devítiletý chlapec byl při příjezdu prohlášen za mrtvého. „Matka byla trochu rozrušená, nevěděla, co má dělat. Řekli jsme jí, že jeden z jejích synů zemřel. Políbila ho na čelo a pak začala počítat své ostatní děti a hledat svého čtrnáctiletého syna. Nebyl tam. Nikdy jsme ho nenašli,“ vyprávěl.

Tlakové vlny z výbuchů někdy způsobují poranění orgánů, která je bez ultrazvuku obtížné odhalit. Mehdi El Melali si všiml, že na severu byli zranění – zejména děti – poseti malými kovovými střepinami.

36letá švýcarská zdravotní sestra Sonam Dreyer-Cornutová, která je lékařskou vedoucí organizace Lékaři bez hranic, opustila Gazu na konci dubna. Zažila příměří, které vstoupilo v platnost 19. ledna a byla svědkem obnovení bombardování 18. března, které zbrzdilo obnovu křehkého zdravotního systému.

Mnoho přeživších, jak tehdy zjistila, trpí vážnými popáleninami. Aby se rány správně zahojily, musí přijímat alespoň 3 000 kalorií denně. Na konci její mise však v Gaze již nebyla žádná mouka. Zůstalo jen pár konzerv – ovoce a maso zmizelo už před několika týdny. „Jejich rány se nehojily, trvalo to dvakrát déle,“ vzpomíná zdravotní sestra. „Některým se rány zanítily, protože neměli přístup k vodě, aby si je mohli vyčistit.“ To bylo ještě předtím, než se v palestinské enklávě rozšířil hladomor.

Jednoho dne Dreyer-Cornutová viděla přicházet zraněnou holčičku v doprovodu dvanáctiletého chlapce s popáleným obličejem. Stal se hlavou rodiny – nejstarším ještě žijícím členem, který se stará o celou řadu bratrů a bratranců, kteří jsou také sirotky. Některé děti přicházejí v akutním stavu, „zcela němé, s upřeným pohledem, s vyděšeným výrazem“, vzpomíná sestra. „Nehýbou se, nemluví, nepláčou, a to i přes velmi těžká zranění.“

Smrt denním chlebem

Smrt se v Pásmu Gazy stala každodenní záležitostí. Anestezioložka Aurélie Godard si vzpomíná na „pana kolem padesáti let“, který utrpěl zranění nohy při výbuchu v Deir Al-Balah. „Řekl mi: ‚Můžu si na dvě hodiny odskočit? Musím jít pohřbít své syny.‘ Řekl to takhle. Mrazilo mě z toho v zádech,“ uvedla.

Humanitární organizace tlačí na Fialu kvůli Gaze: "Děti umírají hlady, rodiny jsou vysídlovány"

Zdravotní sestra Karin Huster pracovala v iráckém Mosulu, na Haiti či v Demokratické republice Kongo. „Nikdy jsem nezažila takovou situaci, ve které by bylo obyvatelstvo takto upíráno právo na existenci,“ říká. „V Gaze za to platí civilní obyvatelstvo. Izrael má prostředky, aby tomu zabránil, ale rozhodl se být nelidský,“ je přesvědčena.

Podle ministerstva zdravotnictví vedeného hnutím Hamás bylo od 7. října v Gaze zabito více než 60 000 Palestinců. Tento počet zahrnuje pouze ty, kteří byli identifikováni. Tisíce těl stále leží pod troskami a další lidé zemřeli na následky války, rakoviny, mrtvice nebo neléčených chronických onemocnění. A to v bolestech. Lékaři raději šetří anestetika na operace. Chybí obvazy, léky, antibiotika.

V dubnu 2024 absolvoval Samyr Addou svou první misi v konfliktní zóně – patnáct dní v nemocnici Nasser v Chán Júnisu. Pětapadesátiletý ortopedický chirurg byl připraven na válečná zranění, ale byl šokován tím, že operoval převážně děti a ženy.

Pacienti leželi na zemi s „páchnoucími, otevřenými ranami, zamořenými červy“. Od té doby bojuje s pochybnostmi, zda pouze neprodloužil jejich utrpení. Má pocit, že už médiím řekl všechno: o amputovaných dětech, o hrůzách války, aniž by to vyvolalo nějakou reakci. „Mluvme i o nás ve Francii, o naší lidskosti. Zbývá nám ještě nějaká?“ vyzval k zamyšlení.