20 let od smrtící tsunami v Asii: „Ta bolest je se mnou každý jeden den,“ přiznává Němcová
Měla to být exotická dovolená v předvánočním čase spojená se sluněním na vyhřátých plážích. Sen mnoha turistů se ale změnil v děsivou noční můru. Oblast Indického oceánu, vyhledávané turistické destinace, se totiž 26. prosince 2004 stala dějištěm jedné z největších přírodních katastrof lidstva. Neštěstí krutě zasáhlo i českou topmodelku Petru Němcovou, která nyní na událost zavzpomínala.
Mohutné vlny cunami, vyvolané zemětřesením o síle 9,15 stupně Richterovy škály s epicentrem u indonéského ostrova Sumatra, zpustošily pobřeží 14 asijských a východoafrických zemí, přičemž ve 13 z nich si živelní pohroma vyžádala oběti na životech - podle světové databáze mimořádných událostí (EM-DAT) zahynulo 226 408 lidí včetně osmi Čechů.
Němcová: Všechno se změnilo
Tsunami zasáhla také českou topmodelku Petru Němcovou. Osudný den byla v Thajsku se svým tehdejším přítelem, britským fotografem Simonem Atlee. Zrovna se balila, když vlna přišla.
Atlee během úderu tsunami přišel o život. Ona sama přežila jen díky tomu, že se chytla listů palmy a té se držela dlouhých osm hodin. Voda vzala i její oblečení, byla kompletně nahá. Jak nyní uvedla, vzpomíná na to pořád.
„Každý rok 26. prosince zapaluji svíčku na památku a proto, abych přinesla více světla. Dělám to na památku Simona a duší více než 230 000 lidí, kteří přišli o život během pouhých několika hodin. Tímto světlem také uctívám miliony lidí, kteří byli zasaženi a přišli o své blízké, někdy i o 11 členů jedné rodiny, a také o své domovy, živobytí a školy,“ uvedla dnes Němcová na svém Instagramu.
O tragédii se nedávno rozpovídala i pro program Good Morning America. „Všechno se změnilo. Můj osobní život, můj profesní život, mé hodnoty, můj smysl života (…) Ta bolest je se mnou každý jeden den,“ přiznala.
Zároveň uvedla, že velmi rychle učinila rozhodnutí pomoci ostatním obětem. A za to už roky získává mezinárodní uznání. „Tehdy jsem dětem neměla možnost pomoci. Ale teď tu možnost nám. Všichni tu možnost máme,“ uvedla.
Hrozivá bilance
Nejvíce byla postižena Indonésie, kde vlny cunami usmrtily kolem 160 000 osob, 35 000 životů si ničivé vlny vyžádaly na Srí Lance, přes deset tisíc obětí hlásila Indie. V Thajsku, považovaném za turistický ráj, zemřelo nebo bylo pohřešováno kolem 8000 lidí. V Somálsku, Barmě a ostrovních Maledivách zahynuly stovky lidí. Řádově desítky osob, považovaných za mrtvé, přiznaly Malajsie a Tanzanie. Úmrtí byla hlášena také ze Seychel, Bangladéše, Jemenu a Keni. Z dovolené v Asii se nevrátilo na 9000 zahraničních návštěvníků. Zřejmě nejvíce obětí na životech měly z evropských zemí Švédsko a Německo.
Zemětřesení s epicentrem vzdáleným 150 kilometrů od indonéského ostrova Sumatra udeřilo v 7:58 místního času (01:58 SEČ) a trvalo dlouhých deset minut. Seizmické centrum v Jakartě původně odhadovalo jeho sílu na 6,4 stupně. Za 30 minut zasáhly první ničivé vlny pobřeží Sumatry, za další půlhodinu dorazily k pobřeží Thajska. Krátce poté americký Národní úřad pro oceány a ovzduší (NOAA) z Havaje poprvé upozornil na nebezpečí přívalových vln poblíž epicentra v Indickém oceánu. K pobřeží východní Afriky pak nezkrotné vlny dorazily v průběhu dne.
Miliony postižených lidí
Vlny, jejichž název je odvozen z japonského cunami („cu“ - přístav a „nami“ - dlouhá vlna; také tsunami), se obvykle šíří rychlostí až 800 kilometrů za hodinu a na mělčině mohou dosahovat výšky několika desítek metrů. Místy až desetimetrová masa vody smetla vše, co jí stálo v cestě.
Rok po katastrofě hovořily údaje o tom, že střechu nad hlavou ztratilo na 1,77 milionu lidí, přičemž dalších několik set tisíc domů muselo být kvůli nevyhovujícím podmínkám zbouráno nebo strženo. Jeden milion osob přišel o zdroje obživy, na mezinárodní humanitární pomoc bylo odkázáno přes pět milionů lidí.
Mezi největší problémy, s nimiž se museli přeživší a vlády postižených zemí potýkat, patřily nedostatek nezávadných potravin a pitné vody, zničená infrastruktura a s tím související potíže při distribuci pomoci. Bezútěšnou situaci pak komplikovaly vysoké teploty, které způsobovaly rychlý rozklad mrtvých těl. Některé oběti musely být proto pohřbeny bez předchozí identifikace, aby se předešlo rozšíření epidemie.
V pobřežních vodách byla vážně poškozena až třetina korálových útesů. Odborníci předpovídali, že potrvá nejméně deset let, než se tyto biologicky nejbohatší mořské ekosystémy na světě plně obnoví. Již v roce 2009 ale vědci z newyorské Wildlife Conservation Society konstatovali, že se útesy podél nejhůře postižené indonéské provincie Aceh obnovily.
Celkové materiální škody byly původně odhadovány přední světovou zajišťovnou Munich Re na více než 13,6 miliard dolarů (331,2 miliardy korun), po roce byla škoda vyčíslena částkou 10,73 miliardy dolarů (261,4 miliardy korun). Z celého světa bylo pro postiženou oblast slíbeno přes 12,5 miliardy dolarů (304,4 miliardy korun). Nejštědřejší byly Spojené státy, Asijská rozvojová banka a Austrálie. V ČR se mezi občany a organizacemi vybralo na 360 milionů korun, nejvíce peněz přišlo na účty Člověka v tísni (131,9 milionu) a společnosti ADRA. Přes 240 milionů schválila na pomoc postižené oblasti česká vláda.
