Netanjahuova nebezpečná hra: „Bibi se nechal unést,“ tvrdí jeho předchůdce
Násilný konec šéfa Hizballáhu Nasralláha nevedl jen k všeobecnému nadšení mezi Izraelci. Premiéra Benjamina Netanjahua povzbudil také k velkolepým úvahám o vytvoření Blízkého východu, který by byl k Izraeli vstřícnější, píše server Politico.
Bylo to podobné jako s likvidací Usámy bin Ládina. Podobně jako Američané kdysi tančili před Bílým domem poté, co se objevila zpráva, že původce 11. září byl zabit, i v Izraeli se minulý týden pochopitelně oslavovala eliminace dlouholetého vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha.
Itamar Ben-Gvir, izraelský ministr národní bezpečnosti a vůdce krajně pravicové Židovské národní fronty, se nedržel zpátky a rozdával baklavu. „S Boží pomocí všichni teroristé zemřou jako Nasralláh. Pohřbíme jich co nejvíce pod zem,“ prohlašoval. A nebyl zdaleka sám, kdo si myslel, že Roš ha-šana je letos o několik dní dříve.
Nasralláh byl „ten terorista“
Pro Izraelce nebyl Nasralláh podle premiéra Benjamina Netanjahua jen tak nějaký terorista, ale „ten terorista“. Muž, který je v konečném důsledku zodpovědný za smrt stovek Izraelců, Američanů a dalších lidí během tří desetiletí, kdy stál v čele Hizballáhu.
Nasralláhův násilný konec v podzemním bunkru v Bejrútu povzbudil Netanjahua k velkolepým úvahám o přetvoření Blízkého východu do podoby, která by byla pro Izrael příznivější. Izraelský vůdce již zdůraznil, že jeho konečným cílem je podkopat teheránské duchovní vedení a postavit se Íráncům, kteří financují Hamás, Hizballáh a jemenské povstalce Hútíje. Nejlepším možným řešením se mu pak jeví rozbít Hizballáh. Jde však o „nebezpečnou hru“.
Netanjahuovy ambice dávají vzpomenout na snažení George W. Bushe, který se pustil do pravděpodobně jednoho z nejambicióznějších politických programů moderních amerických administrativ - odvážného plánu budování státu a demokratických reforem na Blízkém východě. „Iráčané se mohou zbavit svého zajetí. Jednoho dne se mohou připojit k demokratickému Afghánistánu a demokratické Palestině a inspirovat reformy v celém muslimském světě,“ prohlásil v roce 2002 v OSN. To se však příliš nepovedlo.
Blízký východ byl až příliš často „hřbitovem ambiciózních plánů“ a až příliš často se vysmíval těm, kteří se pokoušeli uskutečnit své nerealizovatelné vize - nejen cizincům, jako byli staří Římané nebo američtí ropní magnáti, ale také těm, kteří byli v regionu doma, včetně egyptského Gamála Abdela Násira a ideologů arabské socialistické strany Baʿth.
Pro Netanjahua by samozřejmě rozdrcení Hizballáhu a odhalení jeho sponzora, Íránu, jako slabého státu, bylo určitým vykoupením za bezpečnostní selhání ze 7. října 2023, za něž dle mnohých Izraelců nese odpovědnost. Cesta, kterou zvolil, je však velmi nebezpečná. Izraelské invaze do Libanonu totiž nikdy neskončily dobře.
„Bibi“ se nechal unést
Obavy sdílí i bývalý izraelský premiér Ehud Olmert, který Netanjahua neúnavně kritizuje. „Nechápu, jaká je zde přesně strategie,“ řekl pro POLITICO. „Musí existovat něco víc než jen rozkaz k přejezdu tanků přes hranice, aby se ospravedlnila strategie, která za tím stojí,“ uvažoval.
Olmert nezpochybňuje vojenské úspěchy Izraele založené na zpravodajských informacích za poslední tři týdny. „Nasralláh byl terorista a šéf brutální teroristické organizace a tento trest si zasloužil,“ řekl. „Ale teď se Bibi nechal unést. Kam tento vpád vede? Nikdo by neměl pochybovat o tom, že izraelské síly se mohou probojovat k řece Litani nebo Awali. A co pak? Jaký je konec? Zůstaneme tam navždy, abychom chránili jižní část Izraele? Budeme mezitím uvažovat o budování osad na jihu Libanonu?“ ptá se.
Nereálné je podle něj zbavit se násilným způsobem politické reprezentace Íránu. „Někteří lidé začínají mluvit o tom, že se zaměří na íránské vůdce. To je podle mě směšné. Alí Chameneí je brutální despota, ale je to legitimní vůdce člena OSN. Izrael se nezaměřuje na legitimní státní představitele. Lidé se nechávají unést,“ prohlásil.
Netanjahu ale není jediným, kdo je přesvědčený o své velkolepé vizi. Telegramové a WhatsAppové kanály izraelských ultranacionalistů, z nichž někteří jsou členy Netanjahuovy rozhádané koaliční vlády, jsou plné argumentů pro anexi jižního Libanonu. Ultranacionalisté již dlouho prosazují obnovení „biblického Izraele“. Jedna skupina, Uri Tzafon, požaduje invazi do jižního Libanonu a založení židovských osad jižně od řeky Litani s tím, že jedině tak bude severní Izrael v bezpečí.
Ne že by se Netanjahu někdy přihlásil k mesiášské snaze o anexi jižního Libanonu. Dlouho však tvrdil, že skutečným nepřítelem je Írán. Velitelé izraelských obranných sil se již několik měsíců těší na rozdrcení Hizballáhu a již před několika měsíci vypracovali operační plány přeshraniční ofenzivy.
Pod tlakem znepokojeného Bílého domu, který se obává mnohem rozsáhlejší a ještě katastrofálnější regionální války, jež by rozbila Libanon a zpozdila proces normalizace vztahů mezi Izraelem a státy Perského zálivu, se však Netanjahu zatím držel zpátky. Přímé útoky Íránu na Izrael mu však otevřely cestu. K jakému konci, to se teprve uvidí.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.