Města nechtějí hostit olympiádu: Couvlo Oslo, Budapešť, Stockholm i Řím
Budapešť se zařadila do dlouhého seznamu uchazečů, kteří svou snahu o uspořádání olympijských her vzdali už před hlasováním. Zatímco o letní olympijské hry v roce 2004 se ucházelo jedenáct měst a Mezinárodní olympijský výbor musel udělat užší výběr, na pořadatelství největší sportovní akce o 20 let později zůstali už jen dva zájemci. Ostatní kandidatury zhatily obavy obyvatel či městských zastupitelů z možných finančních ztrát. Pro MOV znamená tento trend velkou hrozbu, neboť poškozuje reputaci her coby lukrativního projektu.
Boj o pořadatelství zimních her v roce 2022 postupně vzdaly Oslo, Krakov, Lvov, Stockholm a Mnichov, o letní hry 2024 ztratily zájem Boston, Hamburk, Řím a naposledy Budapešť. Většinou se tak stalo po průzkumu veřejného mínění či místním referendu, v němž se proti pořadatelství vyslovilo dostatečné procento občanů.
„Ukazuje se, že sílí trend kandidátů, kteří odpadávají jako mouchy,“ řekl pro americký deník LA Times profesor Pacifické univerzity Jules Boykoff, který se zaměřuje na olympijské hnutí. „Je to vážnější, než se zdálo,“ dodal.
Kanadský odborník na kandidatury Robert Livingstone se domnívá, že olympiády jsou velkou politickou zbraní pro někoho, kdo chce upoutat pozornost. To je podle něj i případ maďarské metropole, kdy petici proti organizaci mamutí sportovní akce zorganizovalo hnutí Momentum, v němž se spojily menší opoziční strany. Hnutí nasbíralo více než čtvrt milionu podpisů.
Řím vypadl ze hry loni bezprostředně poté, co se starostkou stala Virginia Raggiová z Hnutí pěti hvězd, které si boj proti hrám v Římě dalo do programu. Nová starostka hned v prvním rozhovoru po zvolení prohlásila, že už teď zadlužené „Věčné město“ si hry nemůže dovolit.
Korupce a nejistý zisk
Němci uspořádali referendum v Mnichově i v Hamburku a v obou případech stoupenci olympijské myšlenky prohráli, byť rozdíl nebyl velký. Stejně to dopadlo v Bostonu, Oslo nedostalo záruky od norské vlády a kandidaturu Lvova zmařila nejistá situace po konfliktu s Ruskem.
Vedle obav z korupce jsou velkým strašákem obrovské náklady spojené s vidinou značně nejistého zisku. Například Montreal se po uspořádání her v roce 1976 dostával z dluhů řadu let, Atény se z finančního šoku po hrách v roce 2004 vzpamatovávají ještě teď a obdobným potížím čelí i pořadatel loňských her Rio de Janeiro. Problémem je i následné využití olympijských sportovišť, jež často chátrají.
Mohla by se tak opakovat situace z osmdesátých let 20. století, kdy se olympijské hnutí vinou politicky motivovaných bojkotů nacházelo v krizi a zájemců o hry bylo málo. O letní hry v roce 1984 se ucházelo pouze Los Angeles. To kandiduje i na hry v roce 2024 a už mu zbyl jen jediný soupeř – Paříž. Rozhodnutí padne 13. září na zasedání MOV v Limě.
No konečně dostávají země rozum. Já to říkám již dlouho, že něco tak ohromně velkého, plýtvajícího je zbytečné. Okamžitý zisk je jenom naoko, ve skutečnosti zůstává stát a lid ve ztrátě. Napakují se určitě určití lidé, ale devastace přírody, zdrojů je veliká. To různým eko spolkům nevadí?