Íránec se přišel udat k deportaci. Anglie už má po 10 letech plné zuby
Západ čelí náporu uprchlíků, kteří chtějí do vyspělých států. Najdou se ovšem i výjimky, běženci, kteří chtějí naopak pryč. Takový je i příběh Íránce v anglickém Manchesteru, který se chce nechat dobrovolně deportovat domů. Nebo ženy z Jižní Koreje, která se chce vrátit do svého rodiště - mezi Severokorejce do KLDR.
„Manchesteru už mám plné zuby, pusťte mě domů,“ volal na překvapené anglické strážníky v pondělí Íránec. Dorazil na policejní stanici v Manchesteru a dožadoval se deportace.
Podle vyjádření svědků byl značně rozčilen a křičel na celé okolí, že pobýval ve městě 10 let, že mu to už stačilo a že chce konečně domů. Jelikož žil podle svých slov v Anglii nelegálně, měla by ho tedy policie deportovat. Strážníkům to přišlo natolik podivné, že o tom napsali i na Twitter.
Male arrested earlier at our front desk when he demanded to be returned home to Iran as he has had enough of Manchester after 10 years.
— GMP City Centre (@GMPCityCentre) 21. Září 2015
Zpráva pobavila řadu uživatelů, kteří si z toho okamžitě začali dělat legraci. Někteří cizinci gratulovali, že to vůbec tak dlouho v Manchesteru vydržel.
Chce domů do Severní Koreje a neví jak
Není to ale první ani poslední podobný případ. Zapeklitou situaci teď řeší i Jižní Korea. Do ní uteklo za poslední léta mnoho občanů Severní Koreje, opravdu málokdo se kdy chtěl vrátit zpět. Kim Ryon Hui po tom ovšem touží.
V diktátorském režimu si žena nežila zase tak špatně – její manžel byl totiž uznávaný lékař. Nicméně v roce 2011 se rozhodla odjet do Číny na návštěvu příbuzných a kvůli onemocnění ledvin, s kterým jí tam měli pomoci. Myslela si, že léčba bude zdarma – stejně jako v její domovině – to se ale spletla. Bylo jí doporučeno, ať si na ni odjede našetřit do Jižní Koreje, která je ekonomicky jedna z nejvyspělejších zemí světa.
„Chtěla jsem se vrátit domů už úplně zdravá. Tak jsem se rozhodla, že pojedu do Jižní Koreje na dva měsíce pracovat, vydělám si peníze a vyléčím se,“ popsala pro CNN nešťastná žena. Rozhodnutí se jí vymstilo. Přidala se totiž ke skupince uprchlíků z diktátorského režimu. Když se v půli cesty rozhodla, že vlastně do Jižní Koreje nechce, nedovolili jí akci zkazit. Ohrozila by takovýmto prozrazením totiž jejich životy.
Po vstupu do vyspělé země se musela zřeknout komunismu, byla zbavena občanství a stala se z ní naopak občanka Jižní Koreje. Tímto způsobem se totiž stát snaží pomáhat uprchlíkům z režimu Kim Čong-una. V tom je ale kámen úrazu. V zemi je legální běžence přijmout, není ale už legální je vydat zpět. Žena tak bojuje s úřady, které označují její žádost za „zcela absurdní“.
se ty,co se nechytli.Nic neumi, nejsou schopni se zapojit do spolecnosti.Nedavno ukazovali,jak se vraci Nemci i po 20 letech z ciziny zpet,jak asocialove.Jedna rodina zila 16 let ve Spanelsku a nikdo z nich nebyl schopen se naucit jazyk.Spanelsko jim 3 x platilo jazykove kurzy a nikdy kurz nezvladli.Kdyz je nekdo debyl,tak se proste nechyta.