Carmen kvůli nemoci nevychází z domu: Páchnu jak shnilá ryba!
Carmen Daviesová z Manchesteru čelí vzácné diagnóze, jež obrátila její život naruby. Trpí trimethylaminurií, genetickou poruchou způsobující hromadění látky trimethylamin. Tělo tuto sloučeninu vylučuje potem, močí i dechem, což vyvolává silný zápach připomínající hnijící ryby. Carmen se denně myje, čistí zuby i myje vlasy a používá parfém, ale nic z toho nepomáhá. Zápach ovlivňuje její psychiku i každodenní fungování.
První narážky začala slýchat už na škole. Spolužák o ní tvrdil, že páchne jako výkaly, a na YouTube nahrával posměšné písně. Nejprve myslela, že jde o obyčejnou šikanu. Když se podobné reakce opakovaly, začala hledat pomoc u lékařů. Ti její podezření dlouho odmítali a tvrdili, že si zápach jen představuje. Carmen ale věděla, že se s jejím tělem skutečně něco děje. I přes každodenní hygienu se cítila bezradná.
Správnou diagnózu obdržela až v roce 2023. Léčba neexistuje, ale příznaky se dají částečně zmírnit úpravou stravy. Britka se vyhýbá červenému masu, rybám, vajíčkům, zelené zelenině i polotovarům. Popsala, že během hladovění zápach zpočátku zesílí, ale později připomíná skořici. Přesto se kvůli nízkému příjmu jídla dostala na hranici podvýživy. Přiznala, že žádné opatření jí nepřináší trvalou úlevu.
„Chodím ven opatrná vůči ostatním lidem a zároveň se cítím provinile, když vedle někoho stojím,“ popsala Carmen své trápení britskému deníku Bristol Post.
Kvůli nemoci ztratila práci a přerušila kontakty s okolím. Nezúčastnila se ani pohřbu sestřenice. V dětství tančila, zpívala a byla aktivní. Dnes tráví většinu času doma. Občas musí ven se svým malým synem, a to pro ni představuje psychickou zátěž. „Je přirozenou lidskou reakcí říct si: ‚Co to je za smrad?‘, takže se snažím nebrat si to osobně, ale je to opravdu těžké. Mým cílem je pokusit se to vysvětlit ostatním lidem. Opravdu to změnilo můj způsob života ve všech směrech,“ říká Carmen. Přesto se snaží synovi dopřát normální život.
Vysvětlování její diagnózy veřejnosti vnímá jako klíč k pochopení. Najít porozumění se jí podařilo až v online komunitě lidí se stejným onemocněním. Tam poznala někoho, kdo její situaci chápal bez potřeby vysvětlování. „Poprvé v životě jsem potkala někoho, kdo mi rozuměl. Přála bych si, aby svět byl k takovým věcem laskavější,“ vyjádřila své smutné přání.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.