Robert (18) bojuje s agresivní formou rakoviny: Dojemné shledání v nemocnici s milovanou babičkou
Pro Roberta (18) je rodina na prvním místě. Už od patnácti pomáhal své mamince a sestře s péčí o nemohoucí babičku, která byla upoutaná na lůžko. Na začátku letošního roku ho však zasáhla podivná bolest nohou. Ukázalo se, že jde o vzácnou a agresivní formu rakoviny. Během vleklé chemoterapie si Robert nepřál nic jiného, než vidět se se svou milovanou babičkou! Pomohla Sanitka splněných snů.
Robert se na péči o babičku podílel už od svých 15 let a bral to jako naprostou samozřejmost. Babička je přeci součást rodiny a rodina je všechno. Robert se proto bez řečí a s láskou naučil vše potřebné a spolu s maminkou a sestrou se o nemohoucí seniorku poctivě staral. Byl odhodlaný vrátit babičce dlouhé roky bezmezné lásky.
Na začátku letošního roku se mu však bohužel život obrátil úplně vzhůru nohama. Jednoho lednového dne ho cestou domů najednou přepadla extrémně palčivá bolest nohou, která neměla zjevnou příčinu. Z cesty domů se rázem stal boj o každý další krok a jen s vypětím veškerých sil se Robert dokázal dostat domů. Tam mu museli na pomoc zavolat záchranku.
Po převozu do nemocnice a sérii vyšetření mu lékaři museli sdělili děsivou diagnózu jménem Ewingův sarkom. „Slova, která zní jako cizí jazyk, ale pro Roberta znamenala boj. Těžký, dlouhý a nejistý,“ napsala Petra Homolová, záchranářka a zakladatelka projektu Sanitka splněných snů na facebooku. Jedná se o vzácnou a agresivní formu rakoviny kostí, vyskytující nejčastěji u dospívajících. Pro mladého muže tak začala velmi bolestivá cesta, pro většinu jeho vrstevníků naprosto nepředstavitelná.
Pokojem zavoněla výslužka
Robertovy dny tedy místo běžných aktivit osmnáctiletého mladíka sestávají z nepříjemných vyšetření, chemoterapií, nemocnice a samoty. Na pokoji je izolovaný od svých přátel i většiny rodiny, na které mu v srdci záleží úplně ze všeho nejvíc. Chyběla mu především hřejivá láska babičky. Dobří lidé ze Sanitky splněných snů se proto rozhodli mu léčbu trochu zpříjemnit a toto shledání zařídili!
„V malém nemocničním pokoji, kde se obvykle ozývá jen pípání přístrojů, zavoněla výslužka, zazněly známé tóny z TV Šlágr a rozhostil se smích. Smích, který léčil,“ popsala Homolová. Na Roberta měla tato návštěva nesmírně pozitivní dopad. S babičkou prožil na pokoji chvíli nefalšované radosti, poprvé za dlouhou dobu. Bolest způsobená náročnou léčbou se v babiččině láskyplné přítomnosti najednou nezdála tak akutní. „Jako by čas na okamžik přestal běžet a domov se na chvíli přestěhoval za ním“ popsala zakladatelka Sanitky.
Návštěva pomohla i Robertově mamince. Ta tráví se svým synem veškerý volný čas, podporuje ho a stojí za ním při těch nejtěžších momentech. Drží ho za ruce, když je mu zle, hladí ho, když to zrovna nejvíc potřebuje. Zároveň musí balancovat čas a energii s péčí o nemocnou matku. „Stojí mezi dvěma světy, v každém z nich nechává kus svého srdce, své síly, své něhy,“ uzavřela Homolová.
Prostě jsou rodiny, kde to jde od deseti k pěti a tím, že se o nic neustále píše, se vzbuzuje lidí názor, že je všechno č8mdál horší. Není. To jen dnešní lékařská péče prostě nenechá lidí zemřít.