České děti pohltila Hra na oliheň: Ústecká škola uspořádala tematickou noc, jinde masky zakázali
Populární korejský seriál Hra na oliheň (Squid Game) si našel cestu mezi české školáky. Navzdory svému násilnému obsahu ho sledují i děti na prvním stupni. Školy na fenomén reagují různě, některé zakázaly masky a tematické hry, jiné naopak využívají zájem dětí k edukaci. V Ústí nad Labem dokonce uspořádali celonoční akci inspirovanou seriálem. Odborníci ale varují, že ne každý žák dokáže rozlišit fikci od reality.
Na českých školách se stále častěji objevují děti v maskách a uniformách podobných těm ze seriálu Hra na oliheň. O přestávkách hrají hry inspirované scénami z Hry na Oliheň a mezi sebou diskutují o ději. Učitelé hlásí, že i mladší žáci, kteří celý seriál neviděli, znají jeho obsah díky sociálním sítím a videím na YouTube.
Podle odborníků však může mít sledování násilného obsahu dopad na dětskou psychiku. Děti si mohou vytvářet zkreslené vnímání reality a necitlivě přistupovat k násilí. Odborníci proto doporučují, aby rodiče sledovali, na co se jejich děti dívají, a aktivně s nimi probírali obsah, který konzumují.
Pedagožka z ústeckého okresu, jež si nepřála být jmenována, však upozorňuje, že spíš než slepé zákazy je důležité s dětmi o tématu mluvit. „Dítě si k obsahu stejně cestu najde, to neovlivníme, takže je lepší mít kontrolu nad tím, co si z obsahu vezme,“ řekla Blesku.
Zatímco některé školy fenomén Hry na Oliheň striktně odmítají, soukromá základní škola Erazim v Ústí nad Labem se rozhodla pro opačný přístup. Místo zákazů nabídla žákům možnost prozkoumat fenomén v bezpečném prostředí.
„Nešlo o kopírování násilí, ale o pochopení toho, co děti na seriálu přitahuje. Společně jsme si vysvětlili, že jde o fikci, rozebrali jsme filmové efekty a etická dilemata, která v příběhu zaznívají,“ vysvětlila učitelka Alsu Chajbullinová serveru Seznam Zprávy. Během akce si děti zahrály některé hry ze seriálu, samozřejmě bez násilných prvků, a vyzkoušely si výrobu ikonických korejských sušenek dalgona.
Druhá ústecká učitelka k takovým aktivitám přistupuje opatrně. „Pokud by byla vhodně připravena, dokážu si představit, že je s dětmi možné mluvit i na kontroverzní nebo složitá témata," zhodnotila pedagožka. „Ale na druhou stranu nevím, zda je vhodné děti tomuto typu média vystavovat cíleně. Spíš bych volila cestu nějaké intervence ve chvíli, kdy už se dítě s tím obsahem setkalo,“ podotýká.
Jinde masky zakázali
Ne všechny školy však přistupují k fenoménu stejným způsobem. Například ZŠ Donovalská v Praze na Jižním Městě preventivně zakázala nošení masek a napodobování seriálových scén. Podle učitelů se děti během první vlny popularity Squid Game „odstřelovaly“ prsty, a nyní napodobují některé hry spojené s druhou sérií.
Co na to rodiče?
Mnoho dětí tvrdí, že jejich rodiče netuší, co vlastně sledují. Jiní říkají, že jim doma nikdo neurčuje, co si mohou pustit.
„Častokrát mají učitelé větší přehled o tom, co děti sledují, než samotní rodiče,“ říká oslovená ústecká pedagožka. Podle ní většina rodičů podceňuje nejen samotné seriály, ale hlavně neomezený přístup dětí k internetu a sociálním sítím. „Z mé zkušenosti je minimum rodičů, kteří používají nějaké prvky rodičovské kontroly na mobilních telefonech svých dětí. Dokonce mají často neomezený přístup i k jejich mobilním telefonům, protože znají jejich hesla. Svoboda je sice hezká věc, ale dítě by mělo mít právo na ochranu před sociálně patologickými jevy,“ dodává.
Zakazovat fenomén nemá smysl
Škola Erazim na svém Facebooku zveřejnila vyjádření, ve kterém zdůrazňuje, že slepé zákazy nefungují. Podle nich je klíčové, v jakém kontextu děti podobný obsah sledují. „SQUID GAME JE FENOMÉN. Má cenu ho zakazovat?“ stojí v jejich příspěvku.
Ústecká učitelka přitakává, že zákaz často vede jen k větší touze poznat zakázané. „Děti mají častěji přístup k obsahu, pro který nemají dostatečně vyvinuté kognitivní vnímání,“ uvedla. „A je právě na prostředí kolem dítěte, zda se zajímá o to, na co se dívá, zda ho nějakým způsobem formuje, a pokud se k nevhodnému obsahu dostane, tak jak s tím jeho okolí pracuje,“ uzavírá.
To se mi snad zdá. Tenhle seriál rozhodně není pro děti. Místy je skutečně nechutný. Nejspíš z dětí chcete psychopaty. A jak vidno, docela se daří.