Český vynálezce vynalezl hybridní motor, kterým se dnes chlubí Japonci

K tomu, aby se stal špičkovým vynálezcem, neměl Josef Sousedík zpočátku žádné předpoklady. Chybělo mu zázemí, nevystudoval žádnou vysokou školu. Byl jen vyučeným elektromontérem a strojním zámečníkem. „Otec byl z velice chudé rodiny, na nějaké studium nebylo dost peněz, takže šel do učení v Brně,“ vysvětluje Nedělnímu Blesku vynálezcův syn Tomáš Sousedík, vystudovaný ekonom.

Po vyučení se Josef Sousedík vrátil do Vsetína a tam si vzal svou lásku Zdeňku. „Ta pocházela ze zámožné rodiny a dá se říct, že otec od svého tchána vyženil pilu, ze které udělal první elektrotechnický závod,“ pokračuje syn ve vyprávění příběhu o slavném otci.

Stačila mu tužka...

Sousedíkova elektrotechnická továrna slavila úspěchy a raketovým tempem se během několika let rozrostla na podnik s více než 300 zaměstnanci. „Otec přitom od oprav elektronických zařízení přešel velmi rychle výhradně na výrobu svých vlastních patentů,“ Továrna začala ve dvacátých letech vyrábět moderní elektromotory, na které měla patenty v několika desítkách zemí po celém světě. První elektromotor Josef Sousedík pokřtil po své ženě jménem Zdeňka. V té době mu nebylo ještě ani třicet let a byl naprostý samouk. „K dispozici měl jen logaritmické pravítko, tužku a telefon. Mluvil jsem s ředitelem jednoho výzkumného ústavu a ten říkal, že u některých věcí se nedobabrali ani s použitím počítačů a nejmodernějších vědeckých postupů, jak ke svým vynálezům táta vlastně došel,“ usmívá se Tomáš Sousedík.

První hybridní motor

Později vyrobil i vůbec první automobil s hybridním pohonem na světě, se kterým jezdil každý den do práce. Josef Sousedík hrál také hlavní roli při výrobě legendárního vlaku Slovenská strela, do kterého jeho fabrika dodala klíčové součástky. Slovenská strela patřila ve své době mezi nejrychlejší vlaky na světě, dosahovala rychlosti až 150 kilometrů za hodinu a trasu Praha – Bratislava zvládnula za čtyři hodiny a patnáct minut. V mnoha ohledech víc než 70 let starý vlak překonával i dnešní supermoderní pendolino. „Byly vyrobeny dva kusy, střídavě jezdily z Bratislavy a Prahy. Kvůli politickému vývoji a blížící se druhé světové válce se však odkládala sériová výroba,“ líčí Sousedík. Vynálezce byl také v té době starosta Vsetína a byl to on, kdo se v minulém století nejvíce zasloužil o rozvoj města do takové podoby, v jaké je dnes.

Během války vedl odboj

Sousedíka ke spolupráci přemlouval i Tomáš Baťa. Vsetínský vynálezce to ale odmítnul. „Baťa chtěl, aby pro něj otec vymýšlel obuvnické mašiny. On ale nebyl strojař a taková práce ho nebavila, takže nabídku odmítnul. Baťa se kvůli tomu naštval a zrušil mu veškeré kontrakty,“ líčí Sousedíkův syn.

V důsledku hospodářské krize ve třicátých letech se nakonec továrna vsetínského vynálezce dostala do konkurzu. Fabriku odkoupil rakouský podnikatel František Ringhoffer a Sousedíka ve firmě nechal na pozici ředitele. Vše fungovalo bez problémů až do druhé světové války. Josef Sousedík se aktivně účastnil odboje, nacisté ho v roce 1939 chytili a uvěznili. Rakušan Ringhoffer se však za něj přimluvil a nakonec ho ještě tentýž rok propustili.

Esesáci ho zastřelili

Sousedík se ale boji proti německým okupantům věnoval dál, budoval novou odbojovou skupinu. „Ta dodávala cenné informace do londýnského exilového ústředí a na území protektorátu organizovala různé sabotážní akce. Bylo do toho zapojených dva tisíce lidí,“ doplňuje Sousedík junior.

Po zradě Františka Bednáře a Františka Šmída, dvou konfidentů gestapa, byl Josef Sousedík 15. prosince 1944 zadržen a brutálním způsobem vyslýchán gestapem pod vedením nacisty Karla Schiffermüllera. Výslech se zvrhnul v jatka. „Schiffermüller se v jeden moment šel asi najíst nebo k telefonu a otec zůstal v místnosti sám s esesákem Franzem Körnerem. Po něm údajně hodil psací stroj a kopl ho do břicha. Pak chtěl vyskočit oknem a zdrhnout do lesa. Když už stál v okenním rámu, Körner se vzpamatoval, vytáhl pistoli a zezadu ho několika výstřely zabil,“ krčí rameny Sousedíkův syn Tomáš, kterému byl tehdy jeden rok.

Komunisté jeho jméno vymazali

Josef Sousedík dostal po válce od prezidenta Edvarda Beneše Válečný kříž in memoriam. Hrdinou však nebyl dlouho. Přišel totiž komunismus a jelikož byl Sousedík hrdinou demokratického odboje, jehož význam komunisté chtěli, když už ne úplně popřít, tak alespoň minimalizovat, vymazali jeho jméno ze všech archivů a učebnic. Navíc začali dělat problémy i jeho rodině. „Když mi bylo deset let, přijely lidové milice, esenbáci a estébáci v civilu a exekučně nás vystěhovali z mého rodného baráku do paneláku. Přitom ukradli na co přišli. Všem v rodině sebrali potravinové lístky a všechno jídlo jsme si museli obstarávat sami. Na zahradě jsme chovali slepice a králíky, pěstovali zeleninu a brambory,“ vzpomíná Tomáš Sousedík, který vyrůstal se dvěma staršími sestrami.

Ani po sametové revoluci se Josef Sousedík nedočkal uznání jaké by si zasloužil. Sice se po něm jmenuje několik ulic, na státní vyznamenání od prezidenta ale stále čeká. „Snad se ho dočká za příštího prezidenta,“ uzavírá Tomáš Sousedík.