Matka po smrti siamských dvojčat: Porodila dalšího syna!
Před dvěma roky ztratila po velkém boji to nejcennější. Jen pět měsíců poté, co porodila siamská dvojčátka a po jejich úspěšném oddělení, přišel smutek. Nejprve zemřel malý Marek a o měsíc později i jeho bratříček Miško.
Příběh manželů Müllerových tehdy dojal celé Slovensko. Navzdory velkému smutku, si už tehdy zoufalí rodiče přáli další dítě. Jejich sen se stal skutečností. Marianna Müllerová porodila syna Viktorka.
Zdravého synáčka si tento týden rodiče odnesli z nemocnice domů. „Jsme mimořádně šťastní. Dovolte nám však tyto chvíle prožívat v soukromí. Nebudeme nic medializovat. Chceme být opět těmi obyčejnými lidmi, kteří nejsou pro veřejnost ničím zajímaví,“ vysvětluje svůj postoj maminka Marianna. Syna přivedla na svět císařským řezem 24. září v košické nemocnici. Viktorek měřil 48 centimetrů a vážil 2870 gramů. „Chceme poděkovat i operačnímu týmu a personálu, který se o nás staral. Má vděčnost patří i Bohu. Bez víry bych to nezvládla,“ řekla matka.
Ronnie a Donnie: Nejstarší siamská dvojčata světa >>
Malý chlapeček v peřince putoval hned po narození celou rodinou z rukou do rukou. Každý ho chtěl ještě v nemocnici obejmout. Tvář babičky Margity zalévaly slzy štěstí. Jak ale říká, nikdy nezapomene na vnuky Marka a Miška, za nimiž chodí často na hřbitov. Siamská dvojčátka Marek a Miško měla od svého oddělení velké zdravotní problémy a nakonec na podzim 2007 boj o místo na tomto světě prohráli. „Všichni jsme si velmi přáli, aby tu byli s námi, byli velmi vytoužení, ale život to zařídil jinak. Nikdo nám je ale z našich srdcí nevezme,“ dodala Margita. „Viktorek je naše naděje a budoucnost. Přinesl opět do naší rodiny chuť žít,“ uzavřela.
Vždycky, když čtu o nějaké bolesti, kterou lidi se svými dětmi prožijí, cítím o to větší vděčnost za to, že ty moje jsou zdravé a šťastné... a o to víc si uvědomuju, jakými pitomostmi se člověk užírá a neužívá si ty skutečné a důležité věci, které bere jako samozřejmost.
Rodině přeju hodně štěstí, nikdo nemá právo je za něco odsuzovat - rozhodnout se, jestli ukončit život, který má alespoň NADĚJI, není snadné. Bez ohledu na víru. 
Když jsem si přečetla tento smutný příběh, tak je mi jasné jak tahle rodina, ty děti trpěli... Když jsem si přečetla komentáře od některých lidí, chce se mi zvracet... Lidi odsuzují něco, co se může stát i někomu znás... Můžeme mít havárii v autě, nebo blbě spadnout a můžeme být "postížený" a myslíte si, že by nám bylo fajn, kdyby nás někdo bral, že už tu nejsme s němi, když ještě bojujeme, aby jsme tu mohly být s těmi, co milujeme?!Je moc lidí, kteří jsou zdraví, vypadají dobře, ale ničí se např. drogama a pak vypadají víc postíženě, než dítě, které má tuhle diagnozu už od narození. Myslím si, že lidi s nějaku poruchou si života váží víc, než ten kdo je je zdravej. Jak život ukazuje a i vysoce dokazuje, tak náš osud může být v hrozné situaci každým dnem, ale přece jsme tu proto, aby jsme pomáhali, drželi se navzájem... Škoda, že lidi se spíš poňižují, opovrhují sebou, než aby se drželi a bojovali za každý život na zemi. Nejsem věřící, ale věřím, že život za to stojí, aby jsme se měli rádi a byli štastňí. K rodině, co tohle vytrpěla, přeju hodně štěstí, hodně úsměvu a aby dali Viktorkovi to, co nemohli dát svým dvoum dětem. Určitě Vám to jednou vrátí.
Úpřimě, vám držím palce, aby Vás deprese, co se Vám přihodila, nenosila každý den sebou. Doufám, že budete myslet na to, že děti z vrchu, se na Vás dívají a nebyli by rádi, že se trápíte. 