Žije díky ledvinám svých rodičů

Dnes, o dvacet let později, má za sebou Keeley další dvě transplantace. Ve dvanácti jí jednu ledvinu darovala její maminka, ve dvaceti druhou táta.

Keeley se narodila ve čtyřicátém týdnu těhotenství v Rosiině nemocnici v anglickém Cambridgi a během těhotenství neměla její máma Judy (50) žádné problémy nebo komplikace. Jen několik málo hodin po porodu ale lékaři zjistili, že Keeley je vážně nemocná.

Zdraví jí moc nesloužilo

S transpozicí velkých cév se narodí jedno dítě z deseti tisíc. Bez prodlení ji proto lékaři nechali převézt do Londýna, kde se Keeley jako dvanáctidenní miminko podrobila náročné operaci srdce. Vyskytly se ale vážné komplikace, holčičce začaly selhávat ledviny, musela zároveň podstoupit dialýzu. První ledvinu dostala Keeley od dárce, tělo ji ale nepřijímalo, a tak ve 12 letech musela na transplantaci znovu. Svoji ledvinu jí tehdy darovala maminka Judy Beytell. Teď, když ledvina zase selhala, podstoupila Keeley třetí transplantaci, při které jí lékaři voperovali novou ledvinu. Tentokrát není dárcem nikdo jiný než Keeleyin táta Christopher Heron (55). Keeley se tak stala jednou z mála, kdo má ledviny od obou svých rodičů.

Pro dceru všechno

Už když Keeley podstupovala operaci ve svých dvanácti letech, byli oba rodiče rozhodnuti udělat pro ni cokoliv, a darovat jí tak i vlastní ledviny. „Tehdy Keeley nakonec dala ledvinu Judy, protože ji měla menší než já, a hodila se tak proto pro dvanáctiletou dívenku lépe,“ říká táta Christopher. Keeley tehdy vážila pouhých 6,9 kg a vtěsnat tak do jejího tělíčka ledvinu dospělého muže bylo naprosto nemožné. Transplantace maminčiny ledviny byla velmi náročná a malá Keeley strávila na sále jedenáct hodin. „Přežila to jen díky skvělé péči a houževnatosti lékařů,“ říkají dnes Judy i Christopher. „Všichni jsme byli hodně nervózní, jestli Keeleyino tělo ledvinu přijme,“ vypráví s odstupem Christopher. „Najednou byl z Keeley úplně jiný člověk, sršela energií. Všem se nám ulevilo a byli jsme šťastní,“ vypráví.

Ledvina selhala po osmi letech

S maminčinou ledvinou se Keeleyin stav velmi zlepšil a ona dokončila základní školu a začala studovat, aby z ní jednou mohla být dětská ošetřovatelka. Jenže v únoru loňského roku krevní testy ukázaly, že se vrací problémy. „Začalo být jasné, že funkce ledviny bude co nevidět minimální, a nezbylo nám než přistoupit na třetí transplantaci,“ vzpomíná dnes Christopher. „Věděli jsme, že další operace s sebou ponese i velké riziko kvůli předchozím zákrokům na stejném místě. Neměli jsme ale na vybranou,“ líčí krušné chvíle Judy. Třetí transplantace nakonec proběhla letos v červnu a Keeley pak musela šest týdnů ležet v nemocnici. „Věřím, že to bylo snad už naposledy,“ svěřila se.

Zpátky u dětí

Dnes je Keeley zase doma a pracuje jako ošetřovatelka v jeslích. „Moje tělo se stále ještě z transplantace zotavuje, cítím se už ale mnohem lépe,“ říká. „I lékaři jsou překvapení, jak rychle se zotavuju. Zase mám chuť k jídlu a spoustu energie. Mámě a tátovi asi nebudu moct být nikdy dost vděčná,“ říká dojatě. Svoji práci proto chce zasvětit také lepší informovanosti lidí o možnostech dárcovství orgánů. Protože kdyby ona měla být na seznamu čekatelů na orgány, možná už by byla po smrti.

Transpozice velkých cév

Zdravý člověk má dva krevní okruhy – jeden vede odkysličenou krev do plic, kde se okysličí a putuje zpátky do srdce. To ji po druhém okruhu posílá do těla, kde se kyslík vstřebává. Transpozice znamená, že jsou velké srdeční cévy na srdce napojené »obráceně« a okruhy jsou naprosto uzavřené. Okysličená krev se proto nedostává do těla a dítě se tak vlastně dusí. Bez operace nemůže přežít.