Manželka pražského gamblera: Zničil celou rodinu!

Na první pohled je vidět, že nežije v dostatku. Stydlivě upíjí mattonku a snaží se přerývavým hlasem vysvětlit, proč se rozhodla být naprosto otevřená. „Chci, aby i ostatní věděli, co to je, žít s gamblerem, a dali si větší pozor než já,“ přiznává.

Její manžel Antonín (61) stačil za čtrnáct let dílem prohrát na automatech, dílem propít částku hodně převyšující milion korun. Než se ale k tomuto výsledku propracoval, podařilo se mu zničit kdysi normální a šťastnou rodinu.

Byla na něj pyšná

Když se Kristýna s Antonínem brali, bylo jí pětadvacet, jemu o čtyři víc. „Ženské mi ho záviděli, byl to fešák a frajer. Sportoval, dělal atletiku, plaval, chodili jsme na túry Posázavím. Vypadal jako ideál chlapa. I práci měl zajímavou a dobře placenou.“ Antonín v té době dělal v masokombinátu v pražských Čakovicích. „Měl takovou malou kancelář hned vedle bourárny masa. Kamarádil s řezníky, dostával jako oni deputátní balíčky pro zaměstnance, maso jsme vlastně nemuseli ani kupovat. Jenomže pít začal právě tam.“

Paní Kristýna zpočátku manželovi jeho opičky tolerovala a snášela. Ale on přicházel domů opilý stále častěji. Nevyhnutelně docházelo k hádkám, slzám a výčitkám. „Že prý ho nechápu, on že se stará o rodinu, jak jen umí, a já to nedokážu ocenit. Byl na mě i sprostý, ale ještě mě nebil. To přišlo až pak.“ To pak začalo v roce 1994, kdy Antonína propustili – prý kvůli reorganizaci.

Nevyužitá pomoc

Kristýna V. tehdy pracovala jako sekretářka v právním oddělení jedné pojišťovny. Snažila se svému muži pomoci a přes známou mu práci sehnala. Měl se stát asistentem podnikové právničky a skutečně to pár měsíců vydržel. Pak ale podnik zkrachoval a Antonín byl znovu na dlažbě. A to už neunesl a psychicky se zhroutil. Místo na úřadu práce skončil v hospodě.

„Snažila jsem se manželovi vysvětlit, že by měl mít nějakou odpovědnost vůči rodině, hlavně našim dětem. Petr a Veronika byli ještě nezletilí. Jenomže to u něj vyprovokovalo záchvaty zuřivosti. Hrozně mi nadával, jako bych já za všechno mohla.“

V hospodě byl brzy častěji než doma. Kupoval si přátele, často platil za celý stůl. Objevil tam i další zdroj zábavy a potěšení – hrací automaty.

Do hry ho zasvětil kamarád z hospody, těžce nemocný, na invalidním vozíku. Hráli spolu, milovali adrenalin, který jim dávala blikající světélka na přístrojích a někdy i cinkot mincí. Invalida brzy zemřel na rakovinu, ale Antonín už byl chycen. Bez hracích automatů se nedokázal obejít.

Postupný pád

Antonín – bez vědomí manželky – začal postupně vybírat peníze z vkladních knížek a když došly, sáhl i na pojištění dětí. „Petra tak sprostě okradl o sedmapadesát tisíc korun a když jsem na to přišla, obvinil mě. I syna proti mně kvůli tomu štval.“

Faktem je, že i když rodina trpěla, gamblerovi peníze nechyběly. Ty z rodinných vkladních knížek na nějakou dobu stačily a když už bylo i z nich takřka všechno prohráno a propito, zemřeli Antonínovi rodiče – oba dva krátce po sobě, a nechali mu víc než štědré dědictví. A tak mohl pokračovat.

„Já od něho nedostávala na domácnost ani na děti vůbec nic. Nezbylo mi, než si přibrat další zaměstnání. Měla jsem dvě, ale i tři, přibrala jsem si večerní úklid a domů se vracela denně kolem desáté,“ říká paní Kristýna. Její muž přicházel až po jedenácté, když se zavíraly hospody, a byl stále agresivnější. Začal manželku bít.

Došlo to tak daleko, že si sousedé stěžovali na hluk na bytovém družstvu a na radnici. Paní Kristýna tehdy obešla mnoho různých poraden a na manžela podala trestní oznámení za napadení. Ale nikde nepořídila. V poradnách jí řekli, že s léčbou musí její manžel souhlasit, že žádný lékař mu to nemůže nařídit. Na policii zase usoudili, že případ by zřejmě (protože se ještě nic nestalo) skončil na obecním úřadu jako přestupek a pokutu by za něj stejně zaplatila ona. Situace byla bezvýchodná.

Tonda bradavice

Gambler a opilec si dokonce sestavil jízdní řád a podle něj objížděl hospody, kde mohl pít a hrát na automatech. V každé z nich ho znali pod jinou přezdívkou – bradavice, párátko, pacient, magor... Zoufalá Kristýna podala k obvodnímu soudu návrh, aby muže částečně zbavil svéprávnosti, ale soud chtěl zprávu od lékaře. Jenže on u lékaře nebyl mnoho let, i proto, že mu hospodští kumpáni radili, aby k doktorům nechodil, že by se to mohlo otočit proti němu. Kristýna tedy znovu napsala soudu a žádala určení znalce, který by posoudil Antonínův zdravotní stav. Odpověď nedostala.

„Začínám věřit tomu, že gambleři a opilci jsou chráněnou skupinou, že se jich úřední osoby zastávají, protože i peníze od nich jdou do státního rozpočtu. Jejich rodiny jsou sice likvidovány, ale to nikoho nezajímá. A tak jsem podala návrh na rozvod.“

Když Antonínovi přišlo od soudu sdělení, že se s ním chce manželka rozvést a aby se k tomu vyjádřil, začal být ještě agresivnější. „Sám říkal, že jsem pro něj výhodná. Raději jsem zůstávala co nejvíc v práci. Někdy jsem tam i přespávala.

Cítila jsem se bezmocná, nikdo se mě nezastal a spadla jsem do těžkých depresí, které jsem léčila prací a zase prací.“

Totální krach

Jednoho dne Antonín na ženu zařval, že všechny vkladní knížky, včetně vkladních knížek dětí, jsou prázdné, že má dluhy u České spořitelny a u lidí. Řval, že právě ona si musí na své jméno vzít půjčku, jemu že nikde nepůjčí, protože nepracuje. Kristýna odmítla a Antonín jako by na pár týdnů přišel k sobě. Ne nadlouho, znovu začal utíkat do hospod, znovu pil a hrál. V té době ho kvůli dluhům kdosi z jeho kamarádíčků brutálně zmlátil. Vyřešil to tak, že jezdil hrát do jiné pražské čtvrti... Nakonec se totálně nervově zhroutil.

„Naříkal si na nesnesitelné bolesti hlavy a závratě. Měl nepřítomný, nepříčetný výraz. Seděl ve dne v noci na posteli a z láhve popíjel rum. Mluvil úplné nesmysly, měl halucinace, zhubl o pětadvacet kilogramů. V noci nás budil, chodil po bytě, říkal, že zvoní exekutor, že umírá, otevíral dveře do chodby. Psychiatr, ke kterému jsem ho dovedla, řekl, že je silně zdevastovaný, že může i zemřít, má vypitý mozek a že se to s ním už nezlepší.“

Nezlepšilo. Antonín dál tráví celé dny doma a nikdo neví, co mu přijde do hlavy a jak se zachová. A Kristýna? Říká, že to ještě vydrží, že nechce být krkavčí manželkou teď, když člověk, kterého kdysi milovala, je na tom tak zle. I když...

„Cítím se jak oškubaná slepice, nežiju, jen přežívám. Jsem opravdu velice skromná, nekouřím, nikdy jsem nepila žádný alkohol ani kávu, lze říci, že žiji spartánsky a kdo mě zná, říká, že jsem pracovitá. Ale co mi je to všechno platné. Život si se mnou krutě zahrál. A přitom jsem se tolik snažila.“