Petra Šeflů: Do 34 let byla otcem a manželem, teď je ženou

Z jeho trabantu vystoupila žena, pěkně nalíčená, s nalakovanými nehty, v minisukni a přiléhavém tričku, pod kterým se rýsovaly slušné dvojky. Petra Šteflů tak dala zapomenout na Petra Štefla.

Celý život se Petr Štefl cítil být vnitřně ženou, ale až loni se odhodlal říci svému blízkému okolí, že chce skoncovat se svým mužstvím. V té době pracoval jako obchodní zástupce ve stavebnictví, s manželkou Martinou vychovával dvě dcery. Před dvěma měsíci podstoupil tělesnou přeměnu na ženu a teď září štěstím. „Konečně se cítím dobře,“ raduje se transsexuál, který si dnes říká Petra Šteflů, a plynule hovoří v ženském rodě. Blesku se exkluzivně svěřil, čím vším si musel kvůli své transsexualitě projít.

Kdy jste začala pociťovat, že s vámi není něco v pořádku?
„Trápila jsem se tím odmalička, a nevěděla zprvu proč. Byla jsem vychovávaná jako kluk, kterému se těžko řeklo: Táto, kup mi panenku. Ale měla jsem sestřenice a s těmi jsem si hrála. Nikdo nepozoroval nic divného. Když jsem se učila na elektrikáře, chodila jsem do třídy, kde bylo 32 kluků a já toužila, aby tam byla nějaká holka. Dívku jsem tehdy sledovala úplně z jiného pohledu než chlap. Obdivovala jsem, když vypadala hezky, a chtěla jsem se jí podobat, zatímco chlap se na holce zajímá hlavně o to, jaká by byla v posteli, což jsem tehdy nevěděla.“

Pak jste se začala převlékat za ženu…
„To bylo v šestnácti. Ale stále jsem nevěděla, že to způsobuje fakt, že jsem se narodila jinak, než jsem měla. Myslela jsem si, že je to tajnost chlapů užít si v ženských šatech, protože se jim líbí. Brala jsem to proto jako normální věc. Pak přišla vojna. Byla hrozná, protože jsem nesnášela násilí a vyhýbala se rvačkám.“

Co první lásky?
„Před 15 lety jsem poznala první holku, pro kterou jsem byla taky první známost, a tu jsem si i vzala. Měli jsme normální manželství, které okolí dokonce dávalo za vzor.“

Jak prožíváte sex?
„Chovám se jako žena. Jsem citlivější, jemnější, důležité je pro mě pohlazení a polibek, zatímco chlap je spíš takový ras, kterému jde hlavně o to jedno.“

Kdy jste tedy konečně pochopila, že vaše trápení tkví v tom, že jste se měla narodit jako žena. A komu a kdy jste se s tím svěřila?
„To, že jsem žena, jsem pociťovala asi tři roky zpátky. Přišla jsem k tomu přes internet, kde jsem našla lidi, kteří se převlékají za ženy. Zjišťovala jsem, že to chci víc a víc, a začala jsem to tahat i do běžného života, což začalo vadit manželce. Začalo to obarvením vlasů, oholením a samozřejmě jsem pak slyšela i posměšky, že jsem buzerant a podobně. Tehdy jsem se prvně manželce svěřila.“

Jak na to reagovala? Co na to řekly děti? Jak to vzali rodiče, lidé v práci?
„Se ženou už nežijeme, odstěhovala jsem se a jsme teď s manželkou v rozvodovém řízení. Děti to přijaly dobře. Berou to tak, že mají dvě maminky. Říkají mi dál tatínku, a dokonce se mnou hovoří v ženském rodě. Oficiálně před lidmi mě ale oslovují teta Petra. Mámě jsem to dokázala říct až minulý rok, kdy už jsem byla úplně v koncích, dá se říct před skokem z mostu. Taky to celkem přijala. Tatínek byl zprvu v pohodě, ale pak bylo jasné, že ho to mrzí, je to pro něj těžký. Teď už si, myslím, konečně zase začínáme rozumět. A v práci mi půlka lidí na to řekla, že to na mně už dřív poznali. Akorát jednoho kolegu mrzí, že mi už nebude moci říct »vole«.“

Odkdy trvale žijete a oblékáte se jako žena?
„Od 1. ledna letošního roku. Už od loňského září ale kvůli tomu vyřizuji různé papíry a na přelomu února a března jsem začala podstupovat hormonální terapii, která potrvá minimálně rok. Beru prášky, které během roku přetvoří mužské tělo na ženské, které si pak bude samo automaticky tvořit ženské hormony. Teprve pak může být schválena operace, což bude finále mé přeměny.“

Co s vámi ta terapie dělá?
„Mám kulatější obličej, spadla mi ramena a překvapilo mě, jak rychle mi narostla prsa. Doufám, že nakonec nebudu mít až čtyřky.“

Jak je to s vaší sexuální orientací?
„Jsem stále na holky, ale během terapie se určitě bude při hormonech tohle měnit a většinou se ty lidi stávají bisexuálními, anebo můžu být i na kluky. To se teprve uvidí.“

A jak se k vám teď chovají muži?
„V průběhu té přeměny se jejich chování velice příjemně změnilo.“

Jak jste vedena na úřadech?
„Dokud nebudu rozvedená, nemůžu to vůbec změnit. Pak budu mít v občanském průkaze nejprve univerzální jméno Petra Šteflů, jak se už nyní konečně prezentuji, ale pohlaví zůstane napsané stále muž. A po operaci si budu moci vzít ženské příjmení Šteflová, dostanu nové rodné číslo i pohlaví už bude ženské a Petr Štefl zemře.“

Je už teď na vás, co se týče oblečení a líčení, vidět, že si život ženy vychutnáváte...
„Je fakt, že jako chlap jsem měla na sebe víc času. Dnes už si s tím ale dokážu poradit. V chození v botách na podpatku se přímo neskutečně vyžívám. Mám ráda eleganci, výstřednost. Kdyby nějaká ženská viděla, co všechno mám ve svém šatníku, asi by padla okamžitě do mdlob. Jen pro zajímavost, mám asi 75 laků na nehty. Žiju jako žena se vším všudy.“