Nepodceňuj blondýnky: Farář vyhrál milion!

Nakonec skutečně vyhrál milion, i přes několik chyb, které udělal. To mu snad držel pánbůh všechny palce, museli si říct diváci.

Jak žije čerstvý milionář a co ho vlastně vedlo k tomu, aby předstoupil před padesát blonďatých krasavic i celý národ? V Polici nad Metují jsme ho nemuseli hledat dlouho, fara se strohým kostelem Církve československé husitské stojí na kopci vedle lehce zchátralého kláštera. Ještě více zchátralé je farářovo auto, stará bleděmodrá škodovka, kterou teď možná vymění za novější model. Zatím je ale pořád ještě chudý, protože peníze přijdou na účet až do dvou měsíců po soutěži.

Ve znalostech plavu

Proč se stal farářem, vysvětluje sympatický štíhlý muž u kafe a cigarety na zahradě fary. „Ještě za minulého režimu jsem pracoval v dolech na Mostecku a poznal jsem tam faráře, který mi imponoval. V té době tohle povolání mělo punc zajímavosti. Bylo to podzemní hnutí. No a tak jsem se přihlásil na teologii. Možná ale, cynicky řečeno, že se mi taky nechtělo dělat...“ směje se Stanislav Švarc, který přiznává, že i dnes je ve své svobodomyslné církvi občas rebelem.

Na školu nastoupil v roce 1989 a studoval ji dvanáct let. Sám přiznává, že ho bavilo tak trochu se poflakovat, a proto si prodloužil studium ještě o doktorát. „Jenže při soutěži se ukázalo, že i tak dlouhé studium mi nepřineslo široké všeobecné znalosti. Filozofie, sociologie a politologie, trochu psychologie, to jsou obory, které znám, ale jinde plavu,“ konstatuje skromně farář, jehož církev mu dává jistou volnost. Nic se nemusí, je sympatické heslo této instituce.

Farář na mateřské

Ve svém lidumilném a pokojném povolání má teď Stanislav Švarc čas starat se i o skoro dvouletého synka. Je s ním doma, zatímco manželka, zdravotní sestra, dojíždí do blízké nemocnice. Pokud přijde nějaký farník, věnuje se jemu a kostelu a mezitím přebaluje anebo pracuje i v domácnosti. „Každý den splním aspoň jeden úkol, aby manželka byla spokojená. Dneska musím aspoň vytřít podlahu. Umím to ale před ní prodat,“ směje se.

A jak se vlastně přihodilo, že farář z východočeského městečka přijel do Prahy a zápolil s padesáti blondýnkami? „Nechal jsem se ukecat manželkou kamaráda, abych o sobě zas po delší době nechal vědět. Ona mne má totiž za rebela, za šedou ovci v církvi. Jenže já nejsem vůbec soutěživej typ. Jak tak do mne hučela, najednou jsem se rozhodl a vyrazil do Prahy, ani nevím, jak se to stalo. Prostě jsem udělal něco, s čím jsem v životě nepočítal,“ líčí farář.

A tak přijel, přihlásil se do soutěže a už to jelo. „Byli jsme tam tři kandidáti. Všechny nás vzali. Vůbec si neumím vysvětlit, jak se podařilo, že jsem vyhrál ty peníze přes svoje těžké neznalosti. Prostě mi některé věci nenaskočily a až na poslední otázce jsem se přiměl uvažovat, když jsem si odvodil slovo z latiny,“ vypráví dosud chudý milionář.

Blondýnky ho nechaly zcela chladným

To, že proti němu stálo padesát krásných žen, ho prý nijak neovlivnilo. Stanislav Švarc totiž dlouho učil na evangelické akademii, kde byly téměř výhradně studentky, takže je na dámskou společnost zvyklý.

„Spíš ten moderátor Šimůnek mě znervózňoval, protože je to takovej fešák a já se vedle něj necítil moc dobře. Nějak jsem si pořád v duchu říkal, co já tady proboha dělám v pětačtyřiceti letech?“

Přesto přistoupil na hru televize Prima, že by měl být taky trochu showman, a vykřikoval právě ony věty o penězích – ďáblových šupinách – a snažil se vést silácké řeči. „Sotva jsem řekl, že vím všechno, hned jsem to pokazil,“ směje se farář, který prý ví, že peníze jsou nezbytný prostředek, ale neměly by se stát cílem. Exhibice, kterou podstoupil, prý byla také na dlouho poslední, protože teď zas bude žít tiše na své faře.

A jak naloží s penězi, které přijdou? „Část půjde na opravu fary, část dětem, které mám celkem tři. Možná nějaká dovolená. Koupíme auto, i když nevím, jak se budu loučit s milovanou škodovkou. No a pak zase zůstanu chudý, jako jsem byl předtím...“ uvažuje realistický farář.