Vlekař: Musím sjíždět svah, kde jsem přišel o nohu!

Celou hodinu vytahoval zbytek končetin zpod frézy, pak se další půlhodinu plazil 250 metrů dolů ze sjezdovky pro pomoc. Dnes opět řídí celý lyžařský areál. Včera dokonce poprvé vyjel o jedné noze na sněžném skůtru, aby redaktorku Blesku vyvezl na osudný svah.

Sjezdovka Hošťálkovy-Vráclavek na Krnovsku se stala pro majitele Pavla Štanglera osudovou. Z nemocnice zamířil o berlích hned na svah, přestože ho na něm rolba připravila o nohu. "Sjezdovka je už pět roků moje vášeň a život. Strašně jsem se těšil zpátky a začal jsem i hned pracovat. Půjčil jsem si od kamaráda auto s automatickou převodovkou. V pravidlech nikde nestojí, že se nesmí řídit s jednou nohou," směje se Pavel Štangler.

Kromě vlekaře se hlavně věnuje práci se dřevem. Sotva opustil nemocnici, je už v jednom kole. "Už mi dávají dohromady auto. Stačí přehodit spojku za plyn," říká Štangler. Ve čtvrtek si poprvé troufnul vyjet skůtrem až na samotný vrchol sjezdovky. "Sedl bych klidně znovu hned do rolby, ale bez protézy to nejde. Nezanevřel jsem na ni. Nemůže za moji blbost," přiznává vlekař.

Fréza na rolbě mu amputovala nohu kolem třetí hodiny ráno 18. ledna, když upravoval sjezdovku. Asi uprostřed svahu si všimnul, že v zadní části rolby je odchlípnutý plech. "Vylezl jsem ven a jak jsem stál na tom pásu, noha mi sjela pod frézu. Nohu mi držely zuby frézy a nemohl jsem ji vytáhnout," popisuje tragickou noc vlekař. S frézou bojoval celou hodinu.

"Musel jsem pod ní vyhrabat patnácticentimetrovou díru, abych mohl zuby pohnout a nohu uvolnit. Když jsem viděl, jak na zem padají zbytky nohy a trční mi z ní jen cáry, bylo mi jasné, že mám po ní," vzpomíná Štangler. "Paradoxně mě zachránila chronická rýma, která mě tolik zlobila, protože mám všude po kapsách kapesníky. Svázal jsem je dohromady a nohu přiškrtil," pokračuje vlekař.

Bez nohy a podchlazený se pak stovky metrů plazil pro pomoc. "V polovině jsem byl tak vyčerpaný a chtěl to už vzdát. Řekl jsem si, že přece neumřu na vlastní sjezdovce a dokážu se doplazit až dolů k vleku, kde spala manželka a příbuzný Přemysl Wolf, který mi také zachránil život," líčí nejtěžší noc v životě statečný vlekař.

Prokázal obrovskou vůli, protože je kvůli Bechtěrevově nemoci už deset let na částečném invalidním důchodě. Podle záchranářů nezemřel jen zázrakem. "Dali mi pět litrů krve. Prý jsem už dojížděl na výpary. Ptali se, kde mám zbytek nohy. Co chtěli zachraňovat? To jak by z tataráku chtěli zpátky udělat kus masa. Fréza má obrovskou sílu, udělá z ledu kaši," snaží se těžkou situaci zlehčit Pavel Štangler.

Přes všechno číší neuvěřitelnou vitalitou a vtipem. "Život se mi nezmění. Není čas přemýšlet, co se už stalo. Ničeho se nehodlám vzdát. Ani lyžování, bruslení nebo jízdě na motorce," říká odhodlaně. "Ze sportu mám ale stejně nejraději mariáš a kulečník. Ti, co brečí, jedí zeleninu a snaží se sportovat, těch jsou plné hřbitovy. Já pojedu dál na plný plyn," dodává nezmar Pavel Štangler.