ANO odmítlo jít za Fialou. Politolog: Co znamená jejich „trucování“ a Turek u Babišových Patriotů?
Nová frakce Evropského parlamentu Patrioti pro Evropu (PfE), jejíž součástí jsou i europoslanci hnutí ANO a Přísahy a Motoristů, je ideově i programově málo soudržná, uvedl pro Blesk politolog Lukáš Jelínek. Přesto z členství v ní mohou někteří profitovat. A pomohli si podle něj europoslanci z hnutí ANO neúčastí na setkání s premiérem Fialou?
Zapadá hnutí ANO ke zbytku stran ve frakci Patrioti pro Evropu (PfE), budou si například s Národním shromážděním (RN) Marine Le Penové dobře rozumět?
Já si myslím, že ta frakce je programově nebo ideově velmi málo soudržná a Andrej Babiš, když říká, že je spojuje pohled na Green Deal nebo na migrační pakt, tak asi vyjmenovává to podstatné, co je skutečně pohromadě drží. Ale v těch dalších věcech si myslím, že se dříve nebo později ukáže rozdílnost těch stran. To je prostě dané i s tím, jakým způsobem vznikly. ANO vznikalo jako strana, která byla kdysi modernizační a snažila se nahradit tradiční pravici, řekněme, v tom liberálním proudu.
Strany jako Národní sdružení nebo Svobodní prostě vznikly jako protestní nebo antisystémové. Myslím si, že hnutí ANO se příliš dobře mezi těmi antisystémovými stranami cítit nebude, takže to dopadne podle mě tak, že spolupracovat na půdě Evropského parlamentu spolu budou jenom prostě proto, že budou dávat třetí nejsilnější frakci. V té domácí politice si ty strany budou dělat, co chtějí, budou postupovat podle svých vlastních programů nebo podle svých vlastních priorit. A vlastně tak nějak to vyznělo třeba i z vyjádření nového europoslance za ANO pana Bžocha.
Hovoří se o tom, že zástupcům menších stran, jakým je například Filip Turek, by mohlo členství ve frakci PfE pomoci dostat se více do politického mainstreamu. Opravdu se jim naskýtá taková příležitost a dokážou z ní těžit?
Asi ano, protože v okamžiku, kdy se takový malý český radikál, jako je pan Turek, najednou ocitne v prostředí velkých silných stran, jako jsou Národní sdružení, FIDESZ nebo Rakouští Svobodní, tak bude mít možnost spoustu věcí se od nich naučit nebo pochytit. Takže skoro si myslím, že pro něj členství tady v té frakci bude mnohem významnější a přínosnější než pro europoslance za ANO. A ono se to možná ukáže třeba i potom ve srovnání s tím, jak úspěšný bude jeden europoslanec za SPD v té radikálně pravicové frakci Evropa suverénních národů.
Myslím si, že prostě Patrioti pro Evropu sice nedokážou podle mě promluvit do těch klíčových věcí na úrovni Evropské komise nebo Evropského parlamentu, ale už jenom to, že budou třetí největší a budou mít silné zázemí, budou mít vlastně velmi dobré kontakty, velmi dobré i finanční zajištění, tak si myslím, že z toho budou ti dva europoslanci za Přísahu a Motoristy velmi dobře těžit. Pro ně je to úspěch, že se ocitli v této společnosti.
Problematický může být i vztah některých zástupců PfE ke konfliktu na Ukrajině. Například podle premiéra Petr Fialy (ODS) PfE slouží ruským zájmům. Jde o nadsázku, nebo na tomto tvrzení může být i zrnko pravdy?
To si myslím, že to bylo silné premiérovo vyjádření. Myslím si, že schválně přeháněl. Je to prostě součást toho neutuchajícího domácího politického souboje. To, že bude mít asi Rusko z toho, jak jsou Patrioti pro Evropu silní, radost, tak to je asi fakt. Rozhodně bych ale neřekl, že by cílem té frakce bylo pomáhat Putinovi. Když se podíváme na ty jednotlivé země, které v té frakci jsou, tak mají každá trochu odlišný pohled na válku na Ukrajině.
I kvůli premiérově kritice se noví europoslanci za ANO nedostavili na setkání se svými kolegy z jiných stran a Fialou. Udělali podle vás chybu? Co svou neúčastí signalizují navenek?
To, co je podstatné, je to, že jestli něco očekávali čeští voliči od českých europoslanců, zvlášť když všichni byli ještě v kampani tak radikálně často naladěni proti tomu, co předkládá Evropská komise nebo co představuje evropský mainstream, tak bych očekával, že první věc, která se udělá, bude, že vytvoří jakousi poradní skupinu vlastně v rámci národní politické reprezentace, kde se budou prostě potkávat poslanci za různé strany a budou se spolu bavit o tom, jak třeba i prostřednictvím těch jednotlivých frakcí prosazovat české zájmy.
Pokud se tady tohoto hnutí ANO odmítá účastnit, tak samo sebe marginalizuje a myslím si, že tím říká, že ho až tak úplně nezajímá ani ta evropská politika, ani prosazování nějakých českých zájmů na půdě Evropského parlamentu, ale že vlastně jenom myslí na to, jakým způsobem se odlišit od těch současných vládních stran na domácí půdě.
Krajní pravice se naučila kompromisům, ale neshodne se mezi sebou
Ačkoli jsou Patrioti pro Evropu (PfE) oficiálně novou frakcí, která je nyní třetí největší v parlamentu, jedná se většinou jen o staré krajně pravicové uskupení Identita a demokracie (ID), jejímž největším hráčem bylo Le Penové Národní shromáždění, k němuž se přidala Orbánova strana FIDESZ. Jedinými skutečnými překvapeními jsou hnutí ANO bývalého českého premiéra Andreje Babiše a španělská strana Vox, píše v analýze pro Guardian politolog Cas Mudde.
Orbánovi se zatím nepodařilo získat některé další regionální spojence, jako je slovenský premiér Robert Fico nebo slovinský expremiér Janez Janša. V důsledku toho má nová skupina mezi svými členy pouze jednoho vládního lídra, samotného Orbána, ačkoli v příštích letech by se k němu mohli u stolu Evropské rady připojit další. Orbána nakonec nezajímá ani tak Evropský parlament, jako spíše rozhodování v Radě, kde potřebuje spojence v boji proti sankcím EU vůči Maďarsku.
Krajní pravice má dle Muddeho problémy s mezinárodní spoluprací z mnoha důvodů, včetně střetu osobností, nestálosti stran, ideologického extremismu a strategických úvah. Tyto faktory jsou však dynamické a mění se s tím, jak se krajní pravice pomalu, ale vytrvale přesouvá z okraje do hlavního proudu evropské politiky.
Mnozí krajně pravicoví lídři jsou dnes součástí vládních koalic nebo o to usilují a naučili se dělat kompromisy, aby dosáhli svého. Ačkoli tedy Le Penová, Meloni a Orbán možná nejsou blízcí přátelé, budoucí politické spolupráci nestojí v cestě žádná osobní zášť.
Hlavní překážkou spolupráce na krajní pravici jsou nakonec spíše strategické než ideologické, organizační nebo osobní důvody. Krajně pravicové strany často využívají mezinárodní spolupráci k boji proti izolaci na domácí scéně tím, že buď ukazují, že na mezinárodní scéně nestojí osamoceně, nebo že s nimi chtějí spolupracovat mainstreamové strany z jiných zemí.
Velká část rusko-ukrajinské debaty je také spíše o strategii než o ideologii, protože zahraniční politika je pro většinu krajně pravicových stran druhořadá. Strany jako AfD, Fidesz a RN s sebou nesou silné mezinárodní stigma, které je považováno za překážku pro strany, které se snaží najít uznání hlavního proudu (například Švédští demokraté), ale méně už pro ty, které ho nemají (například Chega v Portugalsku) nebo ho již dosáhly (italská Liga).
Nakonec založení Patriotů pro Evropu (a v menší míře ještě novější Evropy suverénních národů) pomůže k dalšímu rozšíření krajní pravice v EU. Pravicovou Evropskou lidovou stranu (EPP), která je největší skupinou v parlamentu, budou v otázkách, jako je Green Deal a imigrace, táhnout ještě více doprava a k ještě smířlivějšímu vztahu s Evropskými konzervativci a reformisty (ECR). Jinými slovy, krajní pravice se stále posouvá kupředu, možná ne tak bleskovou rychlostí, jak často hlásá krajní pravice i média, ale přesto kupředu.
