Na stránkách České filmové databáze má váš film hodnocení 87 %, což je velký úspěch. Čekala jste to?
Vůbec mě nenapadlo, že film spustí takový humbuk. Samozřejmě jsem chtěla, abychom otevřeli celospolečenskou diskuzi, ale jsem vážně překvapená, jak moc se o filmu mluví, jak se tohle téma najednou začíná řešit. Nechápu, že najednou to jde, ale předtím se roky nedělo nic.
Pracujete jako redaktorka v televizi, soukromý projekt Šmejdy jste tedy točila ve vašem volném čase?
Ano, mám malou produkční firmu, která dodává televizi reportáže na klíč, takže jsem časově flexibilní. Ty předváděčky se nekonají o víkendech, ale ve všední dny dopoledne, a já si to v práci mohla zařídit tak, abych se mohla zúčastnit. Materiály jsem pak stříhala po večerech.
Jak dlouho jste na Šmejdech pracovala?
Trvalo to skoro 2 roky. Nespěchala jsem na to, všechno vzniklo přirozeně, a já ze začátku vůbec nevěděla, že z materiálů vznikne film. Během natáčení jsem se propojila s doktorkou Mazalovou, která ve filmu taky vystupuje a která na předváděcí akce taky jezdila ze zvědavosti. Daly jsme se dohromady a plánovaly, jak spolu začneme dělat osvětu v důchoďácích. Ten film byl dělaný srdcem, i proto si myslím, že má takový úspěch.
Trailer k filmu Šmejdi Aerofilms.cz
Na předváděcí akci jste šla nejdřív jen ze zvědavosti, protože vaše babička na ně jezdila. Jaký byl první pocit?
Strašný. Bylo to v létě, šílené vedro, jeli jsme na exkurzi do výrobny Hořických trubiček a skončili jsme v Borovnici u Nové Paky v hospodě U Myšáka. Sedm hodin jsme seděli v sále a já byla šokovaná z té míry slovní agrese prodejců. Ti důchodci s tím ale už počítali, a já si pořád říkala, že vůbec nejsou schopni rozklíčovat, co se s nimi vlastně děje. Přišlo mi to nefér. Byla jsem zklamaná z celé společnosti, z toho, že tam důchodci jezdí, z toho, že to nikdo neřeší…
Na akce jste jezdila opakovaně, měnily se praktiky prodejců?
Vlastně ne, pořád je to vymývárna mozků s cílem přehltit člověka informacemi, které člověk není schopný pojmout. Prodejci se pořád na něco ptají, lidé kývou, ale vlastně ani neví, na co kývou. A ve chvíli, kdy přijde na řadu podpis smlouvy, tak je jim trapné říct, že zboží nechtějí, protože prodejci to hned otočí proti nim: „Přeci celou dobu jste kývali, tak teď musíte koupit.“
Nebála jste se, že vás prodejci časem odhalí?
Bála, protože jsem několikrát narazila na stejné prodejce, takže jsem měla obavy, že mě poznají. Oni byli vždycky ve střehu, protože jsem na akcích byla nejmladší, hlídali mě.
Snažila jste se někdy dostat na akci jako reportérka, bez skryté kamery?
Ze začátku ano, několikrát jsem firmám volala a oficiálně jsem se dožadovala vstupu na akci, chtěla jsem po nich vyjádření a povolení k natáčení, ale nikdo se se mnou nebavil. Byli drzí, pokládali mi telefony.
Kdo jsou podle vás ti prodejci? Může tuhle práci dělat i slušný člověk, který jen potřebuje živit rodinu?
To by mě taky zajímalo, jak ti lidi vlastně fungují v civilu. Jestli řeknou: „Mamko, jdu vymývat hlavy důchodcům, abych ti mohl domů přinést peníze, které jsou zakapané slzami starých, bezbranných lidí.“ Několikrát mi ale přišlo, že jim to chování vážně přijde normální, že snad ani nejsou schopni rozlišit, jaké dělají zlo.
Ozval se Vám po odvysílání premiéry v kinech někdo z pořadatelů předváděček?
V některých reakcích na facebooku se k tomu firmy stavěly tak, že jim jsme vlastně pro smích a že čím větší mediální masáž, tím větší pro ně reklama, že nám děkují.Na premiéře Šmejdů ale vystoupil prodejce, který podepsal Petici proti šmejdům, řa veřejně řekl, že nesouhlasí s tím, jak se prodejci k lidem chovají. Pak dokonce napsal svým kolegům, že končí se svým podnikáním, protože nechce být spojovaný s tímhle byznysem. Napsal jim, že název Šmejdimu nejdřív připadal drsný, ale oo shlédnutí premiéry si myslí, že by se film měl jmenovat Gestapáci.
Co říkala na Šmejdy Vaše babička, která v dokumentu taky vystupuje?
Ona viděla jen reportáž o Šmejdech na České televizi, a tak to s ní zacloumalo, že řekla, že celý dokument radši vidět v kině nechce. Na premiéru se s dědou chystala, ale pak to přehodnotili a řekli, že se musí připravit…
Myslíte, že se senioři stydí za to, že na akce opakovaně jezdí a kupují předražené zboží, které se jim pak doma válí pod postelí?
Víte, oni na ty akce jezdí, protože jsou sami. Protože chtějí tu společnost. Nákup zboží je tvrdá daň, kterou platí za sociální kontakt. Nemají peníze a tak slyší na zájezd za 49 korun.Taky se časem stávají závislí na dárcích a samozřejmě je tam vidina, že něco ušetří, protože přeci něco dostanou zadarmo. Ale ano, pak se za to skutečně stydí, nechtějí mluvit na kameru, je jim trapné, že zase podlehli a něco koupili.
Chybí v Čechách prevence, která by upozorňovala na nebezpečí akcí?
Chyběla, ale teď se nám ozývá spousta organizací, od sdružení a klubů pro seniory přes obecní úřady,přes ně se k seniorům budeme dostávat formou přednášek a besed. Jinak každý senior nad 65 let může zajít do kina na film zdarma, i v dopoledních časech. A já věřím, že v tom filmu je síla. Doteď bylo jezdění na předváděčky u penzistů móda, ale jestliže média ten trend zvrátí a budou dokola opakovat, že jezdit na předváděčky není móda, tak ti důchodci se budou hlídat navzájem, aby tam nejezdili.
Věříte, že díky Petici proti šmejdům dojde ke změně zákonů a že si už prodejci nebudou smět dovolit to, co si ke starým lidem dovolují teď?
Pevně věřím v to, že díky kampani, která jede v Blesku, se legislativci chytnou konečně za nos a začnou něco dělat. Společně jsme vyvinuli mediální nátlak a já věřím, že je to cesta k nápravě. Kde je vůle, je i cesta. A doteď tady bohužel žádná vůle nebyla…
To,že její vlastní babička na podobné akce jezdí 
