Velká část filmu vznikla díky mnoha záznamům, které pořídili sami členové kapely, ale i fanoušci. "My jsme měli v kapele takový zvyk, že kdo měl kameru, tak ji vždycky někam postavil a ona točila sama, dokud se nedotočila kazeta. Zjistili jsme třeba, že máme originální záznam natáčení vokálů k písničce Amerika. Jediná škoda na tom záběru je to, že Robert Kodym tam leží na zemi s flaškou a není tam vidět.

"Není to pravda, já tam vůbec nebyl. To byl úplně jiný den. Ale jako historka to zní dobře," řekl na to Robert Kodym.

Otevřené zpovědi členů kapely nakreslí portrét čtyř výrazných osobností, které spolu leckdy nedokázaly sedět v jedné místnosti, přesto se potkávají na jednom jevišti. Příběh jedný kapely ukáže Lucii ve všech jejích náladách.

Jak dnes řekl režisér David Sís, je to hlavně film o tom, jak vzniká hudba. "My jsme objeli spolu s kameramanem a producentem Jan Turkem desítky fanoušků a fanynek, točili jsme u nich doma. Ale potom jsme si nějakým záhadným způsobem ve střižně uvědomili, že o tohle tady nejde, že to děláme pro ty další fanoušky, kteří nebudou chtít vidět ty fanouškovské příběhy. Ty si chtějí prožít sami. Takže jsme zkrotli a úplně se vrátili zpátky," řekl Sís

Za třicet let se skupina Lucie stala legendou, která oslovuje široké věkové spektrum fanoušků. Drží ocenění pro skupinu dvacetiletí (1990 - 2010), interpreta dvacetiletí (1990 - 2010) a také pro album dvacetiletí za Černý kočky, mokrý žáby (1990 - 2010). Unikátní záběry a výpovědi ve filmu mapují dramatický život, který s takovým úspěchem souvisí. Od strmé cesty vzhůru, přes krize, skandály, přerušování činnosti, vylučování členů ze skupiny až po společný triumfální návrat na pódia.

Jak dnes členové kapely řekli, shrnutí 30 let existence kapely nemusí být poslední. Například Robert Kodym má doma ještě nevybalené bedny s videozáznamy, které zatím nikdo neviděl.