Spisovatel a publicista Jaroslav Veis ve svém rozloučení s Horáčkem připomněl roli nakladatelských osobností v české společnosti. "Tam, kde mají Welingtona, máme svého Krameria, kde další oceňují Lincolna, my saháme po svazcích nakladatele Otta, kde evropské události formuje kancléřka Merkelová, my směřujeme pro knížky do Kaprovky k Horáčkovi. Nejspíš to souvisí s tím, jak důležitou roli hrál ve zmrtvýchvstání českého národa jazyk, jak mocné bývalo v těchto krajích písemnictví," řekl.
A není podle něj náhoda, že snad jako jedno z prvních se po listopadu 1989 v čerstvě nabyté svobodě začalo jako podnikání rozvíjet vydávání knížek. Horáček nebyl asi tím úplně prvním, kdo si soukromé nakladatelství zaregistroval, jak se to léta traduje, ale stal se symbolem tohoto počínání. "Láďa byl nejen bohém ze staré školy, nezdolný pijan s otevřenou myslí i náručí, zahalený dýmem, když to šlo, amatérský filmař a divadelník, milovník Josefa Váchala a jeho Krvavého románu, byl také skvělý nakladatelský profesionál s citem pro vyhledávání dobrých knih (...) s vytrvalostí v prosazování zdánlivě neuskutečnitelných projektů," připomněl Horáčkovu osobnost.
Historik Jiří Kaše, který se podílel na Horáčkově opus magnum, tedy souboru Velkých dějin zemí Koruny české, uvedl, že Paseka je nejen významným nakladatelstvím, ale v době svých počátku byla celým kulturním hnutím, životním i filozofickým principem. Celý dnešní ceremoniál byl tak i připomínkou 90. let, která svobodné Horáčkovo počínání a plnění mnohých snů umožnila.
Paseku Horáček založil v prosinci 1989. Při jeho pojmenování se inspiroval postavou nakladatele Josefa Paseky z Krvavého románu Josefa Váchala. Krvavý román byl také první knihou, kterou Paseka vydala. Horáček byl propagátorem Váchalova díla, před rokem 1989 veřejnosti téměř neznámého. Inicioval mimo jiné obnovu litomyšlského Portmonea, domku Váchalova mecenáše, který zdobí Váchalovy nástěnné malby.
