"Žinylka je hlinecký unikát. Žinylové tkaniny známe třeba ze starých roubenek, byly za otomany, chránily zeď před odřením a tepelně izovalovaly," řekl Fidler.
Hlinsko bylo v minulosti touto výrobou vyhlášené. Žinylové koberce se vyvážely do celého světa. Imitovaly perské vzory, avšak byly lacinější, a proto se dobře prodávaly. Zlatá éra tkalcovství, a to nejen žinylové výroby, trvala v regionu od přelomu 19. a 20. století do 30. let minulého století.
"Speciální tkanina se skládá ze dvou částí. Řídká tkanina se rozstříhá na pásky, na kolovrátku se stáčí a vznikne chlupatá příze, která se zatkává do osnovy, čímž žinyla získává svůj charakteristický chlupatý povrch," řekl Fidler.
Tkát žinylové šály, plédy či přehozy bude řemeslník na ručním dvoulistovém stavu z roku 1836, který mu zapůjčilo hlinecké muzeum. Jak sám říká, teprve se tento typ výroby učí, vylepšuje techniku a zatím má hotové dva výrobky na ukázku.
Tkaní se Josef Fidler věnuje dvě desítky let. Do jeho sortimentu patří šály z bavlny a akrylu, ubrusy, ubrousky, závěsy, koberečky a utěrky. Využívá motivů a tvarů typických pro region Hlinecka. Na výrobu používá čtyřlistový stav.
"Jsme rádi, že se naplňuje původní záměr obnovy Betléma vrátit do jeho prostředí tradiční řemesla. Na Hlinecku se vžil spíš název žanyl, jinak častější je označení žinylka, slovo pochází z francouzštiny," řekla vedoucí Souboru lidových staveb vysočina Ilona Vojancová.
