V českém uměleckém prostředí se s Němou knihou a její obrazností vyrovnávali už surrealisté Jan a Eva Švankmajerovi. "Handa Gote se chce prostřednictvím odkazů na tabule z Mutus Liber a drobných činností a výroby v představení dostat nejen k obrazu, ale především k procesu samotnému - a k opětovnému ‘zakouzlení práce’," říká Tomáš Procházka, jeden ze zakládajících členů skupiny.
Handa Gote ve svých představeních užívají vedle tradičního divadelního projevu tanec, hudbu reprodukovanou i živou a četné vizuální prostředky, zejména projekci a světlo. Na scénu je ale přivádějí nikoli prostřednictvím nejmodernější současné techniky, ale pomocí přístrojů a pomůcek z více či méně vzdálené minulosti. Ke slovu přicházejí tradiční promítačky, gramofony či oscilátor, často přetvořené či dotvořené k novému použití.
V nejnovější inscenaci se mediální archeologie souboru navíc pojí s renesanční hudbou a zpěvy, které v živém podání dokreslují atmosféru středověkého bádání, které mělo podobně jako představení skupiny Handa Gote často spíše charakter hry, na níž přistoupili všichni zainteresovaní.
Práce Handa Gote Research & Development, kteří v letošním roce slaví deset let své existence, vždy odkazovaly k různým prvkům kultury Do It Yourself - od kutilských postupů až po její nemotornou estetiku. Další charakteristikou, patrnou zvlášť v představeních z posledních let, je fascinace rituály, jejich utvářením i rozpadem. V představení Mutus Liber se obě tyto linie spojují a zároveň se Handa Gote po letech zkoumání rituálů přírodních národů obrací zpět k evropské imaginativní tradici.
Skupina Handa Gote se dlouhodobě inspiruje vědou a technikou, zkoumá divadelní řeč, zvukový a světelný design a hledá nové postupy v nich. Představení Mutus Liber vzniklo v rámci rezidenčního programu divadla Alfred ve dvoře. Autorský tým tvoří Veronika Švábová, Tomáš Procházka, Robert Smolík, Jan Dörner, Jakub Hybler, jako host spolupracoval na dnešní inscenaci muzikant Michael Pospíšil.
