Kurátorem výstavy a autorem katalogu je Michal Nanoru, publicista a kritik, šéfredaktor časopisu Živel a autor či spoluautor několika knih o subkulturách. Jak uvedl na tiskové konferenci, výstava vychází z jeho několikaletého pobytu v New Yorku, na výběr autorů se tedy díval z perspektivy newyorských galerií, což ohraničilo i výběr autorů.
Momentky (snapshots) "plné červených očí, uřezaných hlav, netěsnících závěrek a hypersaturace z drogerie" podle autora tvořily zásadní objem fotografické produkce během celého 20. století a děje se tak nadále u nezkušených majitelů kompaktů a chytrých telefonů. "Během let se ale snapshot mnohokrát stal inspirací pro tvorbu neomezenou rodinným albem a krabicí na půdě. Jeho možnosti využívali autoři, kteří se buď už pohybovali v galerijním kontextu, nebo jim do něj takové fotografie pomohly," říká Nanoru.
Výstava se proto jmenuje podle otázek pracovníků z minilabu, kteří jako dobrý snímek vybrali ten, kde byl hlavní předmět ostrý, kde byl vůbec nějaký hlavní předmět, kde to nebyl gigantický růžový palec fotografa v objektivu nebo kde nešlo třeba o barevnou plochu první fotky při zakládání filmu. "Já chtěl pokaždé všechny, protože jsem vždycky nad negativem dumal, jak zaměstnanec fotolabu rozhodne, která je pro někoho ještě dobrá, a která už ne," uvedl.
Výstava je podle něj pokračováním takového přemýšlení - jen "dobré" snímky prošly sítem nikoli laboranta, ale galerijního kontextu. "A není příliš překvapivé, že se na nich často vyskytují právě tyto nečekané efekty, a to nejen formální, ale hlavně obsahové," podotýká.
Výstava představuje asi 250 děl autorů, mezi nimiž jsou Larry Clark, Nan Goldinová, William Klein, Gus Van Sant, Andy Warhol nebo Garry Winogrand. Nejstarší snímek na výstavě pochází z roku 1911. Autor chtěl výstavou vyprávět dějiny snapshotové estetiky jako příběh provokativní deníkové intimity, poezie všedního dne a spodního proudu ulice, které "periodicky oživují strnulou uměleckou a komerční praxi primitivní silou neuváženého gesta".
