Pondělí 17. června 2024
Svátek slaví Adolf, zítra Milan
Oblačno 22°C

Drsného policajta z Ulice dostal malý kluk! Jeho vlastní syn

Autor: Ivan D. Hladík - 
28. srpna 2016
16:28

Herec Jan Holík už skoro tisíckrát vylezl z jeskyně, aby diváky donutil přemýšlet, jestli jsou chlapi kreténi. Jako kapitán Jiří Herman od kriminálky zase zatopil některým postavám novácké Ulice. A chtěl by si zahrát s Medřickou.

Je skoro pořád na cestě mezi milovanou Plzní a Prahou, ale nejraději tráví čas s rodinou v ještě stále neohrané roli otce. Blesku poskytl exkluzivní rozhovor o svých rolích i snech. Povídání probíhalo v příjemné pohodě, a protože bychom vám rádi část té pohody přenesli sem, dovolili jsme si ponechat hovorovou češtinu. Pokud byste se chtěli na vlastní bránici nechat Janem Holíkem pobavit, určitě vám nesmí uniknout jako Caveman. Mimochodem... 

Blesk: Není možné nezačít Cavemanem. Kolik repríz už máte za sebou? 

„Jasně. Caveman je už fenomén a pro mě pořád hlavně obrovská radost ze hry a z hraní. Odehrál jsem jich už skoro 1000!“ 

Blesk: Hra je mimo jiné o tom, jestli jsou chlapi kreténi a proč. Po tolika odehraných představeních už musíte mít jasno: jsou? 

„V originále se ta hra jmenuje ‚Defending the Caveman‘, což by bylo v překladu něco jako Obhajoba jeskynního muže. Na naši obhajobu tedy musím říct, že v žádném případě nejsme kreténi!!! (smích) Můžeme se jimi ale lehce stát, pokud nenavštěvujeme svět žen, nevšímáme si ho a odsuzujeme to, co ony dělají, aniž bychom tomu chtěli porozumět. Tahle hra je tu proto, aby se humornou cestou ukázalo, jak a proč děláme to, co děláme, a co nás na tom druhým pohlaví irituje, i když vlastně nemusí, protože to vychází z jeho pravzoru a jeho přirozenosti. Prostě jsme takoví od základu a je třeba si vycházet vstříc a vnímat přirozenost toho druhýho druhu. Howgh!“ 

Blesk: Vyhovuje vám formát one man show nebo si užíváte jeviště víc s kolegy? 

„Užívám si oboje. A taky je to pěkná makačka. Když jste na jevišti sám, tak často z různejch důvodů bojujete sám se sebou, což je někdy velký dobrodružství a adrenalinová jízda, lepší než skákání padákem. Zkoušíte svý možnosti a posouváte je dál a dál. Ten stav si oblíbíte, a když delší dobu nehrajete, začne vám to chybět. Je to motor, zdravá droga, prostě paráda. Musíte se ale ještě při tom stihnout vidět zvenku a koncentrovat se, umět analyzovat chyby a umět si s nima poradit už během samotnýho představení. A i po něm si to projít a nebejt línej si za ty chyby vynadat a chtít po sobě víc. To musíte samozřejmě dělat i po představení s kolegy, ale když máte na kolegy štěstí, a to já zatím celoživotně mám, klepu na dřevo, tak si tu zpětnou vazbu dáváte mezi sebou a můžete si říct všechno a tím se posouváte dál společně. Jakmile si jednou řeknete: ‚Ále kašlu na to, dyť jsem dobrej,‘ jste na nejlepší cestě stát se špatným hercem. Když to na jevišti funguje, tak je to prostě nejkrásnější práce na světě.“ 

Blesk: V čem vás diváci mohou po prázdninách vidět? 

„Caveman jede samozřejmě pořád. V DJKT v Plzni budu dál hrát Mannova Mefista v režii Natálie Deákové, ve Vojckovi v režii SKUTRU, s Ondrou Rychlým milujeme Howieho a Rookieho Leea od skvělýho irskýho autora Marka O'Rowa v režii Marka Němce a budu tam zkoušet další dvě věci. Ve Švandově divadle na Smíchově hraju krásný představení inspirovaný Karlem Krylem a jeho porevolučním rozčarováním, který se jmenuje Země Lhostejnost. Pořád žasneme, jak je tohle představení aktuální v dnešní době a jak nadčasově Karel Kryl věci viděl. No a s Ústeckým Činoherákem pořád ještě hraju kultovní Klub rváčů.“ 

Blesk: Když jsem zmínil ty prázdniny - jak je trávíte nejraději? 

„Mám malého syna, takže s ním. Objevuju zase svět dětskýma očima a učím se od něj. Třeba radovat se z maličkostí. To už jsem úplně zapomněl. A když se nám podaří dát ho na chvíli k babičce, tak nejradši ležim a koukám na filmy, na mraky nebo poslouchám hudbu nebo čtu nebo fotím nebo spím.“ 

Blesk: Další rolí, kterou jste na sebe upozornil, je kriminalista v novácké Ulici. Jak se vám líbí v nekonečném seriálu? 

„Hraju detektiva Jiřího Hermana a mám ho čím dál tím radši. Dlouho jsem tomu odolával, ale tuhle nabídku jsem nemohl odmítnout. Vždycky se na začátku ptám, s kým v tom budu hrát, protože s těmi lidmi strávíte na place nejvíc času, a tady zazněla jména Emil Horváth a Hana Maciuchová. Okamžitě jsem souhlasil a udělal jsem dobře. To byla skvělá škola. A i když už jsem teď zase s jinými herci, je tam skvělá atmosféra, která vás neničí, ale povzbuzuje a je to radost.“ 

Blesk: Role kriminalisty vám sedla jak ulitá. Měl jste v dětství sen být policistou jako spousta kluků? 

„Myslím, že ne. Ale ani by mě nikdy nenapadlo, že budu herec. To nějak životně vyplynulo. Zaplaťpánbůh.“ 

Blesk: Kdybyste si mohl vybrat režiséra a žánr, s kým a jaký film byste chtěl natočit? Spíš u nás nebo v zahraničí? 

„Filmový svět se mnou vlastně zatím jenom tak koketuje. Vždycky se mě jenom tak dotkne a zase zmizí. Nepřišla ještě taková nabídka, abych ji mohl označit za nějakou průlomovou. Čekám a doufám, že se třeba tak stane. K tomu ale potřebujete velkou dávku štěstí. Přišlo by mi ohromnou drzostí říkat si tu prostřednictvím rozhovoru o práci. Ale zvednout bouchačku v hollywoodským akčňáku à la Smrtonosná past a říct něco jako: ‚Pal vocaď, hajzle!‘ a pak zmáknout takovou tu scénu se všema ohněma a letadlama a bitkama s padouchama musí bejt fakt sranda.“ (smích) 

Blesk: Televize se často vezou na vlně nostalgie a opakují starší filmy a seriály plné vynikajících českých herců. S kterými z nich byste chtěl hrát, kdyby se dal vrátit čas? 

„S Věrou Galatíkovou, Borisem Rösnerem, Jarkou Adamovou a s Ladislavem Mrkvičkou, protože ti nás učili a vychovávali. To by byla paráda. A s Danou Medřickou, tu prostě žeru. A s Josefem Abrhámem a s Libuškou Šafránkovou bych si chtěl potom jenom povídat. Jenom sedět někde po našem představení u kafe a povídat si o Činoheráku a o tý době. To by se mi mohlo povést, ne? Jo a mohli by s sebou přivést i Petra Čepka a Husáka a Macháčka a... těch by bylo.“ 

Blesk: Jste Plzeňák, kam by se měli naši čtenáři určitě podívat, když se tam ocitnou? 

„Na Parkán na jedno, obejít náměstí a historické centrum, v Lokále pod divadlem na druhý, zakoupit naproti v pokladně divadla lístky a pak šup do Velkého divadla, třeba na Mefista.“ 

Blesk: Působíte jako drsňák, které věci vás dokážou rozněžnit? 

„Za všech okolností můj syn a všechno, co se kolem tý nový krásný postavy v mým životě děje. Jsem absolutně zamilovanej, ale nějak jinak než znám. Víc. Nově.“

 

Blesk: V rozhovorech vždycky padají otázky o vysněné roli. Zeptám se jinak - je nějaká role nebo téma, které byste za žádnou cenu hrát nechtěl? 

„Netuším. Myslím, že jsem schopen posunout svoje hranice tam, kam je potřeba, nebo jít za ně. V divadle byste si toho moc nezahrál, kdybyste měl nějaká témata, která nechcete hrát. Dostáváte se do dramatických situací a ty jsou vždycky hraniční až za-hraniční. Dostáváte se do antických tragédií, válek, psychologických terorů, balancujete na hranici života a smrti, milujete, nenávidíte, intrikaříte, zachraňujete, lžete, umíráte atd. To jsou věci, který k tomu prostě patří.“ 

Blesk: Dotazníky velkých firem se někdy ptají „kde se vidíte za deset let“, jak to máte vy? 

„Naprosto upřímně vám odpovím, že nevím.“ 


JAN HOLÍK se narodil 31. 5. 1979 v Plzni. Je absolvent DAMU – herectví na katedře činoherního divadla, působil v Disku DAMU (Život je sen, Západní přístav, Případ zborcené páteře…) i v plzeňském Divadle J. K. Tyla (2001–2002) – mj. Cikáni jdou do nebe. V Činoherním studiu v Ústí nad Labem (2006–2009) hrál řadu rolí (Famiglia, Zmatení jazyků, Klub rváčů, Janošík, Konference ve Wannsee, Vojcek, Separatisté, Červený Nepomuk…). Viděli jsme ho v několika TV reklamách a v seriálech (Kriminálka Anděl, Ulice). Po celém Česku exceluje ve slavné americké one man show Caveman s podtitulem „Obhajoba jeskynního muže“ od Roba Beckera z roku 1995.

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi