Recenze: Povolání žebrák odhaluje špínu pod Eiffelovkou

Jean-Marie Roughol (47) měl to štěstí, že po všech útrapách, které mu ale přinesl dílem osud, dílem vlastní volba, potkal bývalého ministra vnitra Jeana-Louise Debré (71). Z jejich spolupráce a také přátelství vznikla kniha označená týdeníkem L´Express jako letošní 12. nejprodávanější literární dílo ve Francii. Více než dvaceti letům na ulici předcházelo citově chudé a smutné dětství ve společnosti lhostejné matky, která místo pohlazení nabízela pro utišení obav ze samoty prášky na spaní. Naději na lepší vyhlídky nepřineslo ani umístění do pěstounské péče. Hlad, bití a týrání bylo zato na denním pořádku. Návrat otce po letech a jeho snaha napravit zameškaný čas skončila na dně otcovy láhve. Přišlo období útěků a prvních pokusů žebrání na ulici. Po několika životních zlomech a věčných návratů se Jean-Marie ocitá opět na dlažbě ulic Paříže, bez iluzí a prostředků. Jak se žije ve stínu Eiffelovy věže a tam, kam žádný průvodce turisty neláká?

„Pravá podstata člověka je skryta v jeho nitru, každý z nás si v sobě nese svůj příběh, své životní peripetie, a mě zajímá je poznat. Potkáváme málo jedinečných osobností a hodně kopií.“

Když Jean-Marie Roughol jednoho večera žebral před obchodem, navrhl projíždějícímu cyklistovi, že mu, než si nakoupí, pohlídá kolo. Ten cyklista se jmenoval Jean-Louis Debré. Z následujících setkání těch dvou se mezi bezdomovcem a bývalým francouzským ministrem vnitra a předsedou Ústavní rady zrodil zvláštní důvěrný vztah. Do té míry, že první z nich, souhlasil s nápadem druhého, aby napsal příběh svého života. Svědectví sedmačtyřicetiletého „dítěte ulice“ nic nezastírá ani nepřikrášluje. Na dlažbě devatenáctého pařížského obvodu, ve kterém prožil část dětství, i na chodnících super elegantní ulice Marbeuf, zažil Jean-Marie léta bídy a strádání: první pokusy o žebrání, první lásky, první přátelství, squaterské domy, vchody a východy metra, lavičky v parku a ty nejubožejší zaplivané hotely.

Tvrdý svět bez základní lidské důstojnosti, plný bídy, násilí, strachu i nečekaných kamarádství - to je příběh knihy Povolání žebrák. Vyhoření a přijetí podmínek, které snad ani nejsou k žití, do té míry, že se stanou pevnou součástí každého dne. Zároveň vězení i celý vesmír, který nemá smysl zkoušet měnit. Jeden z desítek či stovek žebráků, Jean-Marie, má žebrání za plnohodnotné zaměstnání s nejistými příjmy a okolnostmi, které nejsou pro každého.

Čtenář má možnost v čtivém podání poznat svět „za oponou“ pozlátka a normálních hodnot. Donutí čtenáře uvažovat nad tím, proč lidé na ulici přijímají svoji roli a proč postupně otupí jejich snahy patřit jinam. Je to svoboda nebo zoufalství utopené v prázdnotě či alkoholu? Jaké to je mít povolání žebrák? Zjistěte to na vlastní oči, alespoň na řádcích knihy. „Za deset měsíců obdržím peníze za autorská práva. Nechci zálohu, raději dostanu vše najednou. Až budu mít svůj byt, koupím si počítač, abych mohl dál psát knihy,“ řekl agentuře AFP Jean-Marie, který dál žebrá v pařížských ulicích. Těžko říct, jak jeho plány dopadnou. Ovšem tato kniha je skutečně dobrá. Ubírá se zlehka oproti tíži sdělení a v klidu se dá zvládnout na jeden zátah.

Jean-Louis Debré, Jean-Marie Roughol

Povolání žebrák

nakladatelství Omega, 2016

136 stran

Hodnocení: 85 %