Každý šestý teenager se sebepoškozuje. Psycholožka: Mnozí rodiče jejich trápení zlehčují. Jak mohou pomoci?
Sedmdesát tisíc českých teenagerů má zkušenost se sebepoškozováním a jejich počet stále roste. Každý šestý dospívající se poškozuje natolik, že už jde o rizikové chování. Přesto si rodiče často nevšímají varovných signálů nebo problémy svých dětí zlehčují. Podle psycholožky a ředitelky Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4 Galiny Jarolímkové je to častá chyba při řešení problému, která může dětem bránit v tom, aby dostaly potřebnou pomoc.
„V poslední době se často setkávám s rodiči, kteří bagatelizují problémy svých dětí. Nechtějí je vidět, odmítají přiznat, že by se mohlo něco dít. Vidí vinu a často slyšíme věty jako: Školo, poraď si, to je tvůj problém. To je ale chybný přístup. My jako psychologové a pedagogové můžeme pomoci hledat cestu, ale to rodinné prostředí si rodiče musí vyřešit sami,“ uvedla Jarolímková.
Podle ní by rodiče neměli dětem zlehčovat jejich trápení. „Nemůžeme říkat: Prosím tě, já jsem měla stejný problém, házím to za hlavu. To je problém toho dítěte a já jako rodič musím vnímat, že mé dítě v něčem strádá, i když mně samotné se to může zdát jako banální,“ vysvětlila psycholožka.
Jak tedy mohou rodiče dětem pomoci? Základem je komunikace. „S dítětem se musíme bavit, ale neútočit na něj stylem: ‘Proč jsi to udělal?’ Místo toho se ptát: ‘Co se děje ve škole? Děje se něco doma?’“ doporučila psycholožka. Podle ní je důležité nesoustředit se pouze na samotné sebepoškozování, ale spíše na to, co dítě prožívá. Rodiče mohou požádat o pomoc i školní psychology, metodiky prevence nebo výchovné poradce. „To jsou lidé, kteří mohou být v tom školním prostředí obezřetní a rodiče se na ně mohou obrátit,“ dodala.
Nepřetěžujte děti, „i nuda vás může posunout“
Problém je podle Jarolímkové také v přetíženosti dětí. „Děti, a to i ty z finančně zajištěných rodin, jsou neustále pod tlakem. Ráno jsou ve škole, pak mají angličtinu, fotbal, keramiku, atletiku… a vlastně zapomnělo se na to, že by měly mít i prostor na hru. V těch 12, 13 letech by si měly ještě umět hrát. A i nuda vás může někam posunout – když se nudíte, můžete být kreativní. Jenže ty děti na to prostor nemají, jsou neustále pod výkonovým tlakem,“ vysvětlila psycholožka.
Umetaný chodníček
Další poměrně častou chybou je podle psycholožky i to, že rodiče někdy dětem příliš umetají cestu a chrání je před jakýmkoliv neúspěchem. „Děti musí umět zvládat stres a neúspěch. Pokud se s tím nesetkají v dětství, nenaučí se to nikdy. Pak přijde první špatná známka, první rozchod, a to dítě neví, jak s tím naložit,“ zdůraznila. Rodiče by měli s dětmi řešit, jak adekvátně zvládat stres, měli by se stát důvěrníky kterému se dítě nebojí otevřeně svěřovat.
Problematické je také působení sociálních sítí. „Děti tam vidí zkreslenou realitu, dokonalý svět, do kterého si připadají, že nepatří. To může posilovat jejich pocity neúspěchu a osamělosti. Navíc na internetu najdou spoustu nevhodných obsahů, které sebepoškozování dokonce normalizují nebo podporují,“ uvedla psycholožka s tím, že je opět na rodičích, aby korigovali a kontrolovali, co jejich děti na internetu dělají a jaké informace konzumují.
Psycholožka na závěr zdůraznila, že je vždy možné najít cestu k pomoci. „Vždycky se dá něco dělat, pokud situaci řešíme včas. Mluvme s dětmi, všímejme si jejich změn v chování a nebojme se vyhledat odborníka,“ apelovala.
Pokud se vy nebo někdo ve vašem okolí potýká s psychickými problémy, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Obrátit se můžete na Pedagogicko-psychologickou poradnu, dětské psychologické ambulance nebo krizové linky, jako je Linka bezpečí (116 111) či Linka první psychické pomoci (116 123), které jsou anonymní a dostupné zdarma.
Proč myslíte? 😃