19. září 1989: Kvůli slivovici podvádíme úřady
Pálení domácí slivovice – obřad, na který se každoročně těšily tisíce především Moravanů. Jenže to mělo háček jako skoro všechno. Vypálit pro vlastní potřebu se smělo jen určené množství...
Nebyl by to ale chytrý československý člověk, kdyby nedokázal obejít i toto úřední nařízení. Jak se to dělalo, vylíčil čtenář Blesku Rudolf Měchenický z Prahy. „Měli jsme známé v Uherském Hradišti. Bez vlastní slivovice by nemohli být a hlavně měli velkou spotřebu,“ líčí čtenář Měchenický. Pálit tehdy mohli členové zahrádkářského spolku, aby vše šlo úředně ohlídat. Samozřejmě byly i černé palírny, ale tam se riskovalo, že závistivý soused, kterému se švestek moc neurodilo, šťastnějšího pěstitele udá. A hlavně kvůli »namátkovým« kontrolám se nějaký úřední papír ukázat musel...
„Známí mě požádali, abych se zapsal mezi zahrádkáře. Tím prý dostanu potvrzení, které jim pak dám a oni si budou moci vypálit o to více slivovice,“ prozrazuje fintu Rudolf Měchenický. Co na tom, že bylo potvrzení z pražského Smíchova, kde člověk o švestku nezavadil. Úřednímu šimlovi se vyhovělo, takže bylo vše v pořádku. „Kolik známých takhle obtelefonovali, nevím, ale asi hodně, slivovice měli vždycky dost,“ zakončuje čtenář Blesku.
Bez problémů se pálilo.Vžy jste sehnal kamaráda,souseda,známeho a už to jelo.Nedělejte z toho vědu.To byl v té době nejmenší problém.Byli horší věci.