6. srpen 1989: Propadli jsme videopůjčovnám
Videa, která se na celní prohlášení vozila z ciziny nebo za bony nakupovala v Tuzexu, byla před dvaceti lety posledním výkřikem módy. Začaly se tak objevovat i první videopůjčovny.
Těch bylo jen na území České socialistické republiky 69. „Síť půjčoven videokazet se bude nadále postupně rozšiřovat. Nabízený sortiment obsahuje nyní kolem sta titulů,“ psala agentura ČTK. Z půjčoven Supraphonu jsme si tak domů mohli odnést třeba zábavné pořady Možná přijde i kouzelník nebo Koncert slavíků, pro děti tu byly pohádky o Panu Tau či Maxipsu Fíkovi, a také filmy Jak vytrhnout velrybě stoličku nebo Nezralé maliny. Jaksi se ale pozapomnělo, že tyto pořady jde v klidu shlédnout v televizi. Nabídka zahraničních titulů byla špatná. Komunisté nechtěli, abychom se nakazili cizím vlivem. Ve velkém se tedy filmy doma kopírovaly. Hitem roku 1989 byl Hříšný tanec.
Na pohodlí domova jsme si začali ale pomalu zvykat a do kin se nám už tolik nechtělo. Podle výsledků návštěvnosti kin za rok 1988 přišlo na nejnavštěvovanější Bony a klid 2,4 milionů diváků, druhým nejúspěšnějším filmem byla komedie Jak básníkům chutná život a třetí Krokodýl Dundee. Do kin však přišlo o čtvrt milionů lidí méně než v roce předchozím.
ZÍTRA ČTĚTE: Několik vět vyšetřují "esenbáci"
já třeba televizi nemám už několik let. denně čtu on-line zpravodajství, takže on-line záznamy večerních zpráv nesleduji - servery pročítám několikrát denně a večer ve zprávách není nic nového. filmy mám na DVD, spousta věcí se najde na youtube.com. tak k čemu televizi?