21. březen 1989: Oživíme Živé květy
Výrobní družstvo Vřídlo v Karlových Varech zásobovalo československé rodiny kosmetickými výrobky. Těch pěn do koupele, kolínských a pleťových vod! Jen v roce 1988 jich družstevníci vyrobili za 30 milionů.
»Vlajkovou lodí« podniku byla ale voňavka Živé květy. Hrozná a naprosto nezapomenutelná!
Malá lahvička, v ní usušená větvička zalitá podivně páchnoucím roztokem, který nejčastěji připomínal sladkou vůni levandule, byla vrcholem komunistického parfumérského umu. Stála kolem 16 Kčs a snad každá maminka, babička či tetička jí byla nejednou obdarována. Kdo se totiž odvážil a obsah lahvičky na sebe cákl (chyběl rozprašovač), »voněl« k nelibosti okolí snad ještě několik dní. Přesto se družstevníci z Vřídla rozhodli, že Živé květy dokonce nabídnou i do Kanady a USA! Možná to byl strategický tah, jak odrovnat imperialisty...
Karlovarští ale rozhodně neusnuli na vavřínech a s parfuméry z největšího sovětského kosmetického podniku Polární záře uzavřeli dohodu o výměně poznatků i receptur. Slibnou »parfumérskou družbu« však přervala sametová revoluce a na trh vtrhly voňavky ze západu. Konečně!
Zítra čtěte: Pribilinec zahodil tretry
Ten článek psal absolutní ignorant. Jednalo se o naprosto ojedinělý výrobek, který všichni moji přátelé a známí s velkým úspěchem opakovaně na přání vozili i do zahraničí jako unikátní dárek. A ta vůně tak hrozná nebyla, navíc je je možno remodelovat dle současných kritérií a módních vůní. Btw, některé prodávané značkové i "značkové" vůně jsou daleko horší než neblaze proslulé sovětské takyvůně. A stačí projít jakoukoli tržnici...